Základní technické údaje: Bachem Ba 349 Natter

Typ: jednomístný spotřební přepadový stíhací letoun, pohonná jednotka: raketový motor na kapalné pohonné látky Walter 109 – 509A – 2 o tahu 16,67 kilonewtonu ( 1 700 kg ) s výdrží 70 vteřin a čtyři odhoditelné startovací rakety na tuhé pohonné látky Schmidding 109 – 533 o jednotkovém tahu 11,76 kilonewtonu ( 1 200 kg ) po dobu deseti vteřin, výkony: maximální rychlost 800 km/h, počáteční stoupavost 11 140 m/min, dostup 14 000 m, akční rádius 40 km, hmotnost: naloženého a natankovaného letounu 2 200 kg, rozměry: délka 6,1 m, rozpětí 3,6 m, výzbroj: 24 neřízených 73 mm raket.

Mezi nejrůznějšími důmyslnými projekty, rozpracovanými na konci války v zoufalém nacistickém Německu, nalezneme i letoun Bachem Ba 349 Natter ( užovka ). Polospotřební, kolmo startující malý letounek, vytvořený týmem pod vedením Ericha Bachema, ve své konstrukci potřeboval pouze nedeficitní dřevěné díly, spojené šrouby, pohon zajišťoval vnitřní raketový motor Walter 109 – 509A – 2 na kapalné pohonné látky ( tentýž motor používal i Messerschmitt Me 163 ), ke startu se používaly čtyři vnější rakety na tuhé palivo Schmidding, jež po dobu deseti vteřin poskytovaly celkový tah 47,07 kilonewtonu ( 4 800 kg ), poté je pilot odhazoval.

Předpokládalo se, že rakety Natter vyletí vstříc blížícímu se svazu spojeneckých bombardérů, piloti si vyberou cíle a zaútočí proti nim svými 73 mm raketami. Poté měli letounek opustit a na zem se vrátit pomocí padáku. Zbytek rakety měl rovněž klesat na padáku, aby mohl být znovu použit. Kluzákové pokusy začaly v říjnu 1944, v únoru 1945 následovaly první nepilotované vertikální starty. Při prvním pilotovaném letu téhož měsíce se ale kryt pilotní kabiny zasekl a pilot, Lothar Siebert zahynul. Dokončení se dočkalo přibližně 20 raket Ba 349, deset jich skončilo v Kirchheimu, ještě dříve, než je ale Němci stačili použít proti nějakému svazu bombardérů, obsadily město postupující americké jednotky.