Základní technické údaje: Arado Ar 234B – 2

Typ: jednomístný taktický lehký bombardovací letoun, pohonná jednotka: dva turboreaktivní motory BMW 003 – 1 o tahu 7,854 kilonewtonu ( 800 kg ), výkony: rychlost 742 km/h ve výšce 6 000 m, výstup do výšky 6 000 m/18,8 min, dostup 10 000 m, dolet 1 630 km, hmotnost: prázdná 5 200 kg, plná 9 800 kg, rozměry: délka 12,64 m, rozpětí 14,44 m, výška 4,29 m, výzbroj: až 2 000 kg pum, některé letouny používaly dva dozadu střílející 20 mm kanony

Prvním bombardovacím letounem s turboreaktivním pohonem na světě se stal typ Arado Ar 234 Blitz ( blesk ), navržený původně koncem roku 1940 jako dvoumotorový rychlý průzkumný stroj. Zpoždění způsobené problémy s dodávkami motorů Junkers 004B zapříčinilo odklad prvního vzletu prototypu Ar 234 V1 až na 15. červen 1943. Tento letoun ještě místo klasického podvozku používal pomocný vozík, který po startu odhazoval. Následovaly další prototypy včetně Ar 234 V6 a Ar 234 V8, poháněných čtyřmi turboreaktivními motory BMW 003 A – 1 o tahu 7,845  kilonewtonu ( 800 kg ).

Pro sériovou výrobu letounu Ar 234B se vzorem stal dvoumotorový projekt s konvenčním podvozkem přídového typu, jehož hlavní nohy se zatahovaly do mírně rozšířeného trupu. Ar 234B – 1 zkonstruovali jako neozbrojený průzkumný typ. První jednotkou s těmito stroji se koncem roku 1944 stala 1. Versuchsverband Oberbefehlhaber der Luftwaffe, brzy následovaly Sonderkommando Hecht a Sonderkommando Sperling. Tyto netypické jednotky se roku 1945 proměnily v 1( F ) 100 a 1 ( F ) 123. Do konce války stihly ještě absolvovat řadu průzkumných letů nad Velkou Británií.

Dalšími verzemi se staly bombardér Ar 234B – 2 s nosností 2 000 kg pum, průzkumný letoun Ar 234B – 2/b, značkovací bombardér Ar 234B – 2/1 a dálkový bombardér Ar 234B – 2/r. Bombardovací Ar 234B – 2 dostala v lednu 1945 eskadra KG 76, jež s nimi do konce války stihla provést, ještě celou řadu odvážných a riskantních bojových letů. Malý počet strojů Ar 234 přestavěli na noční stíhačky a poskytli jednotce Kommando Bonow. Ještě před koncem války se sice objevil i čtyřmotorový typ Ar 234C, k bojovým útvarům se ale již nedostal. Existovala i řada dalších projektů, do kapitulace Německa však již k jejich realizaci nedošlo.