Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
.
Rogožarski IK – Z \ druhasvetova.com

Rogožarski IK – Z

 

Základní technické údaje: Rogožarski IK – Z ( IK – 3 )

Typ: jednomístný stíhací letoun, pohonná jednotka: motor Avia Hispano – Suiza 12Ycrs o výkonu 686 kW, výkony: max. rychlost 520 km/h, dostup 9 400 m, dolet 600 km, rozměry: délka 8,00 m, rozpětí 10,30 m, výška 3, 25 m, hmotnost: plná 2 630 kg, prázdná 2 048 kg, výzbroj: jeden kanon ráže 20 mm + dva kulomety ráže 7,92 mm

Když 6. dubna 1941 zahájilo nacistické Německo útok na Jugoslávii, nacházely se ve výzbroji tamního vojenského letectva vedle převládajících zahraničních typů ( např. Messerschmitt Bf 109 ) také konstrukce domácího leteckého průmyslu. Nejvýkonnější z nich představovala moderně řešená jednomístná jednoplošná stíhačka Rogožarski IK – Z. Letoun je známější coby IK – 3, za což může podobnost písmene Z v cyrilici s číslicí 3.

Úvodní vývojové práce na letounu začaly již v první polovině 30. let, stavba prototypu byla objednána 31. března 1937. Stroj odrážel tehdy nejmodernější trendy ve vývoji stíhacích letounů. Konstruktéři jej koncipovali jako samonosný dolnoplošník se zatahovacím podvozkem a krytým kokpitem. Konstrukce byla smíšená s dřevěnými křídly, které kryla překližka. Trup byl z ocelových trubek a dřevěných podélníků a měl částečně plechový a plátěný potah.

Prototyp IK – Z postavený továrnou Rogožarski a. d. vzlétl 14. dubna 1938, ale v lednu 1939 byl zničen při havárii ( došlo ke zlomení pravé poloviny křídla po vybírání střemhlavého letu ). Konstrukci pak u sériových letounů museli zesílit. Jugoslávské vojenské letectvo ( JKRV ) objednalo 26. listopadu 1938 úvodní sérii 12 letadel, kterou výrobce dokončil do 1. července 1940. V březnu toho roku továrna Rogožarski nabídla modernizovanou verzi IK – Z. Druhá objednávka čítala 25 strojů, které však již nemohly být kvůli německé agresi dokončeny. Jugoslávské stíhačky zasáhly poměrně úspěšně do tvrdých bojů s německou Luftwaffe. Ze 12 letadel první série bylo bojeschopných 6 ( jeden stroj byl ztracen v roce 1940, ostatní procházely opravami ). Poslední přeživší letouny zničili samotní Jugoslávci na letišti Veliki Radinci v noci z 11. na 12. dubna 1941.

 
© 2008 - druhasvetova.com design by Jakub M.       TOPlist        archiv - o webu - kontakt