Základní technické údaje: de Havilland D.H.82 Tiger Moth II

Typ: výcvikový dvoumístný letoun, pohonná jednotka: řadový pístový motor De Havilland Gipsy Major, výkony: max. rychlost 175,5 km/h nad hladinou moře, dolet 486 km, dostup 4 145 m, hmotnost: plný 828 kg, rozměry: délka 7,29 m, rozpětí 8,94 m, výška 2,68 m, výzbroj: žádná

Jeden z nejznámějších výcvikových letounů všech dob, zbožňovaný Tiger Moth, byl vyvrcholením úspěšné řady lehkých letadel, vyvíjených britskou společností de Havilland od 20. let. Byl to logický nástupce D.H.60 Gipsy Moth. První vyráběné stroje byly vylepšenými odvozeninami D.H.60 a přímými předchůdci samotného Tiger Moth. Někdy bývají označovány jako Moth Trainers a představují důležitý mezistupeň směrem k řadě Tiger Moth.

První nositel uspořádání typického pro Tiger Moth, na němž bylo oproti D.H.60 použito několik změn, včetně schodovitého položení dvojplošného křídla, vzlétl ve druhé polovině roku 1931. Původní označení bylo D.H.82 Tiger Moth a z následné početné řady změn vzešel všudypřítomný D.H.82A Tiger Moth II, obvykle jednoduše označovaný jako Tiger Moth. Tento typ se postupem doby stal světově neznámějším letounem používaným pro počáteční pilotní výcvik. První modely řady Tiger Moth byly ve velkém množství začleněny do řad RAF v letech 1932 – 1933 a jejich služba u RAF pokračovala až do 50. let. Do začátku 2. světové války se letoun stal v Británii hojně rozšířeným civilním výcvikovým letounem, na němž se často připravovali mladí adepti na vstup do řad Královského letectva. RAF se také stávala stále hojnějším uživatelem tohoto typu, který si po celou dobu trvání války ponechal svou životně důležitou roli pro výcvik britských pilotů a pilotů všech zemí Commonwealthu.

Stal se nejen významnou součásti systému leteckého výcviku pilotů, ale v některých zemích Commonwealthu plnil kromě toho navíc i takové úkoly jako pobřežní hlídkování či kurýrní služby. Na výrobě se ve Velké Británii podílely firmy de Havilland a později též Morris Motors, mohutná výroba však probíhala rovněž v zámoří. Letouny Tiger Moth provozovalo a rovněž vyrábělo také Švédsko, Norsko či Portugalsko, ze zemí Commonwealthu to pak byla zejména Kanada. Mnoho kanadských strojů bylo poháněno o něco výkonnějšími motory Gipsy Major, navíc měly tyto stroje úpravy pro použití uzavřeného kokpitu a lyží namísto klasického podvozku. Jejich označení bylo D.H.82C. Pro potřeby RAF i Námořního letectva bylo vyrobeno i několik bezpilotních, rádiem ovládaných odvozenin D.H.82B Queen Bee, sloužících pro nácvik střelby. Po válce byl bezpočet letounů Tiger Moth uvolněn z vojenských služeb a zaplavil civilní trh. Mnoho letounů přežilo i toto bezprostředně poválečné období a dnes jsou vysoce ceněnými leteckými veterány. Poválečným vývojovým derivátem byl Truxton Jackaroo, což byl vlastně Tiger Moth s uzavřeným prostorem pro čtyři cestující uvnitř trupu. Okolo celkového počtu vyrobených Tiger Mothů panují jisté neshody, ale většinou se uvádí číslo více než 8 000 kusů, z toho více než polovina byla vyrobena ve Velké Británii.