Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
Spustili jsme beta verzi nového vzhledu našich stránek: novy.druhasvetova.com

 

Pierre Laval 20. 6. 1883 – 15. 10. 1945

Pieere Laval 20.6. 1883.jpg

Pierre Laval se narodil v roce 1883. Během 2. světové války měl stát jakožto francouzský premiér na straně Spojenců. Rozhodl se však patřit ke kolaborujícím členům svého národa. Stal se členem vlády maršála Philippa Pétaina, hrdiny 1. světové války, vlády, která si místo kladení odporu podala ruku s nacistickým Německem. Laval si svůj trest smrti vysloužil především svým jednáním z let 1940 až 1944. Veřejně se však činil už před 2. světovou válkou, kdy jako člen odborů a současně právník zaníceně hájil dělnická práva i sociální reformy. Jako obhájce dělnické třídy si přišel na pěkný balík peněz. Mohl si tak dokonce koupit zámek v rodném městě Chateldon, usedlosti poblíž lázeňského města Vichy i dvou minerálních pramenů.

Laval vystupoval jako zarytý pacifista a tak nebylo žádným překvapením, že se v roce 1939 stavěl proti vyhlášení války Německu. Ale jak se o rok později po kapitulaci Francie ukázalo, nebyl žádným svatouškem. Maršál Pétain ho jmenoval předsedou Rady ministrů své vlády, ale sám Lavalovu aroganci nesnášel. Vše později došlo dokonce tak daleko, že ho nechal uvěznit. Předseda vlády měl ale vlivné přátele, a tak byl brzy propuštěn a jeho moc navíc začala stoupat do závratných výšek. Nyní mohl například jmenovat ministry a řídil v podstatě veškeré politické dění.

Německo by v tu chvíli stěží našlo ochotnějšího spojence. Na německou protižidovskou politiku zareagoval například tím, že navrhl, aby byla židům odebrána státní příslušnost. V roce 1942 dokonce oslovil jednoho ze strůjců konečného řešení Adolfa Eichmanna a přednesl mu požadavek, aby byly z Francie deportovány i židovské děti od dvou let. To byla zpočátku silná káva i na Němce, nakonec se jim ale nápad zalíbil. Po válce se obhajoval tím, že prý tak činil z humanitárních důvodů, aby děti nebyly odtrženy od svých rodičů.

Vlivný premiér měl na svědomí i další nelichotivé aktivity. Inkasoval částky dokonce i za každého dobrovolníka vyslaného do Německa na práci. Byl zakladatelem Milice, což byla jistá francouzská variace gestapa, která dohlížela s pomocí agentů gestapa a drsných praktik na veřejný pořádek. V neposlední řadě vydával Laval nařízení, které pod pohrůžkou trestu smrti nutilo všechny židovské rodiče nahlásit narození dítěte. Po dobu dvou let bylo dítě i jeho matka uchráněna před deportací, potom ale museli oba urychleně nastoupit do transportů směřujících do východního Polska a vyhlazovacích táborů. Na konci války byl Pierre Laval i ostatní vichističtí politici na seznamu jasných kolaborantů. Proto se pokusil i se svou ženou uniknout. Byl však brzy dopaden a shledán vinným z velezrady. Na udělení milosti čekal marně a tak se ve vězení pokusil o sebevraždu, ale jed, který měl u sebe, nezabral. Poslední slova Pierra Lavala zněla: „Ať žije Francie!“ Největší kolaborant země galského kohouta byl popraven 15. října 1945 ve věznici Fresnes, tam, kde nacisté v době 2. světové války popravovali své oběti.

 

 
© 2008 - druhasvetova.com design by Jakub M.       TOPlist        archiv - o webu - kontakt
.