75 mm protiletadlový kanon typu 88 \ druhasvetova.com

 

75 mm protiletadlový kanon typu 88

Základní technické údaje: Typ 88

Ráže: 75 mm, délka: přepravní 4,542 m, délka hlavně: 3,315 m, délka drážkované části vývrtu: 2,578 m, hmotnost: 2 443 kg, šířka: 1,951 m, rozsah náměru: + 85° až 0°, rozsah odměru: 360°, počáteční rychlost střely: 720m/s, maximální dostup střely: 7 250 m, hmotnost střely: 6,58 kg

75 mm protiletadlový kanon typu 88.jpg

75 mm mobilní polní protiletadlový kanon typu 88 byl japonskou armádní zbraní zavedenou do služby v roce 1928. V té době patřil typ 88 mezi nejlepší zbraně svého druhu. Byl schopen účinně čelit jakýmkoli vzdušným cílům, brzy se však musel sklonit před prudkým nárůstem výkonů letadel. Nakonec bylo možné o kanonu říci, že je dobře zkonstruovanou, ale málo účinnou zbraní. Typ 88 byl do výzbroje vybrán po prostudování jiných tehdejších perspektivních protiletadlových kanonech. Slučoval v sobě nejlepší konstrukční prvky několika zbraní. Hlaveň byla jednodílná, opatřená klínovým závěrem. Byla umístěna na centrálním pivotovém čepu, což se později stalo velmi oblíbeným řešením. Palebná platforma měla pět opěrných nohou, které se při přepravě zbraně skládaly. K vyvážení kanonu přispívalo umístění hlavně na kolébce poněkud vzadu. V palebném postavení se opěrné nohy opíraly o seřiditelné podstavce, kterými se vyrovnávaly terénní nerovnosti. Další stavitelná opěra se nacházela pod centrálním pivotovým čepem. Tažení kanonu umožňovala dvě kola montovaná u středu palebné platformy. Při střelbě se kola snímala.

Stejně jako v případě ostatních japonských zbraní byla výroba typu 88 velmi náročná. Prakticky všechny součásti kanonu se vyráběly ručně. Kanon se stal standardní protiletadlovou zbraní a počínaje boji v Číně a Mandžusku ve 30. letech jej měly ve výzbroji všechny japonské armádní celky. Kanon se rovněž široce používal při raných japonských taženích v Tichomoří. Od roku 1943 se na hlavních japonských ostrovech postupně zvyšovalo nebezpečí leteckých útoků ze strany Spojenců a tak byly kanony typu 88 stahovány od posádek umístěných ve vzdálenějších končinách a posílány na domovské ostrovy. Jejich místo zaujala pestrá směsice různých zbraní, především bývalých námořních děl, instalovaných v provizorně vykopaných pozemních palebných postaveních.

Doma v Japonsku kanon typu 88 brzy předvedl, že jeho maximální účinný dostup je nedostatečný. V případě kanonu typu 88 dostup činil kolem 7 250 m, americké bombardéry B – 29 ovšem velmi často operovaly ve větších výškách. Japonci však měli buď kanony typu 88, nebo nic, neboť chronicky postrádali výkonnou průmyslovou základnu a konstrukční zkušenosti, které by jim pomohly vytvořit v dohledné době něco lepšího. Jejich jedinou další možností bylo pro obranu ostrovů použít upravená námořní děla, nakonec se na některých místech uchýlili k použití jednoduchých minometů, které snad mohly zasáhnout nízko letící cíle. O typu 88 tvrdí některé zprávy spojeneckých zpravodajských agentur, že sloužil jako protipancéřová zbraň, ale zdá se, že o tomto využití existuje jen málo svědectví. Pro kanon typ 88 se vyráběla speciální průbojná protipancéřová střela typu 95, ale obvykle se používala tříštivá střela typu 90.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.              beta ver.: 4.0\\\admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt