Základní technické údaje: 7,2 – in Howitzer Mk.I – V

Ráže: 183 mm, délka vlastní zbraně: 4,343 m, hmotnost: bojová 10 387 kg, rozsah náměru: od 0° až  + 45°, odměr: 8°, počáteční rychlost střely: 518 m/s, dostřel: 15 453 m, hmotnost střely: 91,6 kg

V období mezi dvěma světovými válkami britská armáda trestuhodně zanedbávala své dělostřelectvo. Zahájila sice řadu vývojových programů, které se však v praxi nevyužily. Když v roce 1940 vyvstala potřeba těžkých dělostřeleckých zbraní, měla armáda po ruce jen určité množství starých 203 mm houfnic z 1. světové války. Jejich dostřel značně zaostával za soudobými požadavky. Situace se přechodně vyřešila přestavbou stávajících 203 mm houfnic na novou ráži 183 mm, pro kterou se vyvinul nový sortiment střeliva. Původní lafety 203 mm houfnic byly převzaty beze změn, ale stará kola s pryžovými obručemi nahradily nové plechové disky s pneumatikami.

Rekonstruované zbraně dostaly označení houfnice ráže 7,2“. Nové střelivo přineslo potřebné zvýšení dostřelu, síla zpětného rázu při výstřelu však značně namáhala lafetu. Střelba s plnou prachovou náplní byla dosti riskantní záležitostí, při které celá zbraň odjížděla a odskakovala dozadu. Před každým dalším výstřelem musela obsluha  houfnici ručně umístit do původní polohy a znovu zamířit. Nežádoucí pohyby houfnice při výstřelu se částečně daly odstranit umístěním klínovitých nájezdových ramp za kola. Po těchto rampách mohla houfnice při výstřelu vyjet nahoru a posléze se vrátit zhruba do původní polohy. Někdy však dokonce ani tyto rampy nestačily a houfnice při výstřelu přeskočila i je. Celkově se však přestavěná houfnice osvědčila a bojové dělostřelecké jednotky vznášely požadavky na dodávky dalších zbraní tohoto typu.

Pro uspokojení poptávky nakonec vzniklo šest různých verzí původních 8“ houfnic. Vzájemně se lišily hlavněmi a dalšími detaily, charakteristickými pro danou verzi. Některé hlavně se dovezly ze Spojených států. První 7,2“ houfnice se uplatnily v závěrů bojů v severní Africe a Tunisku. Zúčastnily se dlouhé cesty Sicílií a Itálií, použily se také po vylodění v Normandii. V roce 1944 se značný počet 7,2“ hlavní instaloval na dovezené americké lafety M1. Jednalo se o vynikající lafety, které ve spojení s britskými hlavněmi podávaly stejně dobré výkony jako s americkými 155 mm a 203 mm houfnicemi. První kombinace 7,2“ hlavně a lafety M1 nesla označení houfnice Mk.V ráže 7,2“. Těchto zbraní vzniklo jen malé množství, protože hlaveň používaná při přestavbách svým výkonem značně zaostávala za možnostmi lafety. Proto se na lafetu M1 umístila mnohem delší 7,2“ hlaveň, čímž vznikla 7,2“ houfnice Mk.VI. S delší hlavní se dostřel zvýšil na 17 985 m. Lafety M1, které měly Britové k dispozici, se nadále osazovaly především dlouhou 7,2“ hlavní Mk.VI. Ke konci roku 1944 v armádě sloužilo již jen nepatrné množství starých 203 mm lafet. Zvýšená stabilita lafet znamenala vyšší přesnost střelby. Také houfnice Mk.VI byla pověstná svojí vynikající přesností. Ve výzbroji britské armády houfnice Mk.VI zůstaly ještě řadu let po skončení 2. světové války.