Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
Spustili jsme beta verzi nového vzhledu našich stránek: novy.druhasvetova.com
Filipínské moře, 1944 \ druhasvetova.com

 

Filipínské moře

Přesvědčivé vítězství amerického námořnictva

Námořnictvo USA, které po katastrofě v Pearl Harboru povstalo z popela jako bájný fénix, bylo na jaře 1944 skutečně k nezastavení. Aby Tichomořská flotila napomohla obojživelným operacím, které by Japoncům vyrvaly klíčové body a základny na Gilbertových a Marshallových ostrovech, hodlala uskutečnit další zásadní misi – zničit japonské císařské námořnictvo.

Během 30 měsíců bojů uskutečněných v rámci hlavní strategie pro vítězství v Tichomoří – přeskoky z ostrova na ostrov – se ozbrojené síly Spojených států přemístily přes ohromnou rozlohu oceánu. Dne 15. června 1944 se uskutečnilo obojživelné vylodění na ostrově Saipan v Marianách, souostroví ležícím na cestě amerického postupu k Filipínám. Dobytí Saipanu spolu s ostrovy Guam a Tinian mělo narušit japonské zásobování vzdálených území říše a zároveň poskytnout základny pro americké bombardéry s dlouhým doletem, schopné zaútočit na japonské ostrovy.

Vrchní velitel japonské Spojeného loďstva admirál Soemu Tojoda tušil, že americký úspěch by měl strašlivé následky a zahrál zoufalý gambit, operaci A – Go. Tojoda vyslal do vod Filipínského moře viceadmirála Džisaburo Ozawu a 1. mobilní loďstvo, aby se zde střetli s válečným loďstvem Spojených států, které chránilo invazní jednotky na Saipanu a podobnou reakci ze strany Japonska plně očekávalo. Ozawa doufal, že se mu podaří využít jedinou zbývající výhodu svého letectva a to delší dolet. Chtěl použít k rozhodujícímu úderu na Američany letecké síly, umístěné na pozemních základnách na Filipínách a okolních ostrovech dřív, než oni využijí své obrovské převahy. Měl pod svým velením stále potenciálně smrtící sílu pěti letadlových lodí a čtyř lehkých letadlových lodí, pěti bitevních lodí, 11 těžkých křižníků, dvou lehkých křižníků, 28 torpédoborců a více než 500 letadel. Měl k dispozici také mamutí bitevní lodě Jamato a Musaši s výtlakem 71 400 tun, největší válečné lodě svého druhu všech dob.

4.jpg

( Americké palubní letouny se připravují ke vzletu )

Velitel 5. flotily Spojených států admirál Raymond Spruance byl pověřen celkovým velením úderné síly zformované kolem jádra Task Force 58 pod velením admirála Marca Mitschera. Task Force 58 byla rozdělena do čtyř skupin a patřilo do ní sedm velkých letadlových lodí, osm lehkých letadlových lodí, sedm bitevních lodí, 21 křižníků, 69 torpédoborců a téměř 1 000 letadel. Ačkoliv byl námořní kontingent Spojených států schopný útočné akce, Spruance si uvědomoval dvoustrannost svého úkolu. Nejenže se měl střetnout s Japonci, kdekoli a kdykoli to bude možné, ale také musel krýt invazní pláže Saipanu a podpůrné loďstvo. Proto se raději rozhodl pro obrannou operaci než se plně koncentrovat na zničení Ozawy. Při zpětném pohledu bylo Ozawovo úsilí od počátku odsouzeno k záhubě. Spruance dostal varování od námořní zpravodajské služby a ponorkových hlídek o pohybu Japonců a na nadcházející střet se dobře připravil. Nemusel čekat dlouho.

Ráno 19. června 1944 vyslal Ozawa na Američany 69 letadel, z nichž se 45 záhy podařilo americkým námořníkům a letcům sestřelit. Následující úder 127 letadel potkal podobný osud – zbraně amerických stíhaček jich poslaly do moře 96. Během čtyř náletů na Task Force 58 se Japoncům podařilo způsobit jen lehké poškození jedné americké letadlové lodě a dvou bitevních lodí. Jatka letadel a leteckých posádek byla natolik jednostranná, že akce vešla ve známost jako Velké střílení krocanů u Marian. Spruance nechal de facto rozbít o zeď své impozantní protiletadlové obrany vše, co zbylo na japonských letadlových lodích.

( Těžce poškozená japonská letadlová loď Zuikaku po náletu amerických letounů )

Jako by Ozawa neměl dost problémů. Dne 19. června zasáhlo torpédo americké ponorky nejnovější japonskou letadlovou loď a admirálovu vlajkovou loď Taihó. Poškození nebylo fatální, ovšem brzy po poledni nařídil mladý důstojník spuštění ventilačního systému lodi kvůli odvětrání plynů z prasklých palivových trubek a Taihó se záhy změnila v plovoucí bombu. Zplodiny zapálila jiskra, což způsobilo katastrofální explozi a během hodiny zmizela letadlová loď ve vlnách. Ještě k tomu, po poledni americká ponorka USS Cavalla zasáhla třemi torpédy letadlovou loď Šókaku. O pár hodin později obrovská vnitřní exploze roztrhla loď a ta se ihned potopila.

Americká hlídková letadla hledala japonské válečné loďstvo celý další den, Ozawovy síly byly však objeveny až v pozdních hodinách. Mitscherovi bylo jasné, že se lodě nepřítele nacházejí na samotné hranici doletu jeho letadel a že vracející se piloti asi budou muset přistávat na palubách v houstnoucím šeru. Rychle otočil své lodě proti větru a vyslal 240 letadel. Slunce už bylo nad obzorem, když americká letadla našla svůj cíl. Vrhla se do útoku a vážně poškodila Zuikaku, jediného přeživšího veterána útoku na Pearl Harbor z doby před třiceti měsíci. Bomby také zasáhly lehké letadlové lodě Rjuho a Džunjó a potopily lehkou letadlovou loď Hijó. Poté, co bojové operace skončily, stala se největším nepřítelem Američanů v bitvě ve Filipínském moři tma. Při přistávání letadel s téměř prázdnými nádržemi na palubách letadlových lodí se stalo mnoho nehod. Další piloti museli nouzově přistát v moři a čekat na záchranu. Mitscher nařídil svým lodím rozsvítit světla a vypálit světlice, aby nasměroval vracející se piloty, i když riskoval útok japonských ponorek. Bylo ztraceno 82 letadel, většinu jejich leteckých posádek se však podařilo dalšího dne vylovit z moře.

Bitva o Filipínské moře vyústila ve zničení japonských letadlových lodí. Po skončení bojů zbylo Ozawovi pouhých 35 letadel. Během dvou katastrofálních dnů přišel o tři letadlové lodě a více než 400 letadel. Sestřeleno nebo zničeno na zemi bylo také přes 200 letadel z pozemních základen. Američany stálo vítězství na 130 letadel a relativně málo obětí. Někteří historici Spruance kritizovali za to, že se mu nepodařilo zcela zničit Ozawowu flotilu a rozhodujícím způsobem udeřit na japonské námořnictvo. Pokud však vezmeme v potaz dvojí povahu jeho úkolu, musíme uznat, že se ho zhostil nejlépe, jak mohl. Poslední velké námořní střetnutí v Tichomoří, říjnová bitva v Leytském zálivu, vyřešila problém jednou provždy. Po boji ve Filipínském moři bylo o konečné porážce Japonska rozhodnuto.

 

 
© 2008 - druhasvetova.com design by Jakub M.       TOPlist        archiv - o webu - kontakt
.