Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
Spustili jsme beta verzi nového vzhledu našich stránek: novy.druhasvetova.com
Dieppe, 1942 \ druhasvetova.com

 

Dieppe

Neúspěšné spojenecké vylodění

Ničivý nájezd a průzkum bojem u Dieppe uskutečněný 19. srpna 1942 měl být malým, zato citelným úderem zasazeným nepříteli. Přestože operace jako celek skončila neúspěchem, dokázali se z ní spojenečtí stratégové poučit a získané zkušenosti zúročit v severní Africe, na Sicílii a především v Normandii.

Začátek roku 1942 byl pro západní Spojence dobou, kdy sice vítězně ukončili leteckou bitvu o Británii a definitivně tak zmařili Hitlerovy naděje na invazi, ale na jiných frontách se jim příliš nedařilo. V Africe, Barmě a Tichomoří, tam všude Britové a Američané ustupovali a hrozilo, že z některých oblastí budou vytlačeni úplně. Sen o útoku maršála Rommela na Suez, Írán a snad i Indii ze západu a Japonců z Barmy nebyl zcela fantastický. Němci sice utrpěli první větší porážku u Moskvy, ale opět obnovily síly a tak spojenečtí důstojníci hleděli do budoucna spíše s obavami. Stalin požadoval otevření druhé fronty v západní Evropě, která by donutila Němce rozdělit síly pro boj na dvou frontách. Britové zatím neměli síly na skutečnou invazi, která by zajistila návrat na kontinent, ale rozhodli se naplánovat alespoň sérii rozsáhlých útoků na pobřeží okupované Francie. Obojživelná operace takového rozsahu však vyžadovala speciální výcvik, techniku a koordinaci všech jednotek a druhů zbraní v rozsahu, který si zatím nikdo neuměl představit.

Vrchní velitel Kombinovaných operací lord Mountbatten zadal na začátku roku 1942 svému štábu vypracování plánu útoku na přístav Dieppe. Nemělo však jít o invazi, ale o mohutný průzkum bojem a ničivý nájezd. Plán nepočítal ani s nasazením výsadkářů, ani s palebnou přípravou z lodních děl. Útočníci se měli překvapivě přiblížit a zahájit palbu až na břehu. Hlavní sílu měly představovat kanadské jednotky, které do Británie připluly před dvěma lety a doposud neměly žádné bojové zkušenosti. Jako posila jim byli přiděleni britští Commnados a 50 amerických Rangerů. Celkem se mělo vylodit asi 6 100 mužů, z toho 5 000 Kanaďanů. Operace s původním krycím názvem Rutter byla po provedení několika cvičení na ostrově Wight přepracována a přejmenována na Jubilee. Námořnictvo mělo zajistit dopravu a vylodění na pobřeží, zatímco letectvo mělo za úkol vybojovat vzdušnou převahu v oblasti, podporovat pěší jednoty a ničit centra odporu. Byly nasazeny nové tanky Churchill v obojživelném provedení, které měly pěchotě nahradit dělostřelectvo. Zdálo se, že ve fázi plánování bylo učiněno vše pro to, aby útok uspěl. Problém ale spočíval v tom, že plán vypracovali důstojníci, kteří neměli s podobným druhem operací žádné zkušenosti. To neznamenalo, že šlo o špatné velitele. Tyto zkušenosti však zatím neměl nikdo. Při studiu přílivu, odlivu a měsíčních fází bylo předběžně zvoleno datum 19. srpna 1942, které Velitelství kombinovaných operací potvrdilo koncem července.

stanoviště kulometu MG 34.jpg

( Němečtí kulometčíci se svým těžkým kulometem MG34 pozorují přistávající kanadské jednotky )

Kanaďané měli ve Velké Británii pěší i tankové divize. Všichni vojáci byli dobrovolníci a strážní služba na pobřeží je již poněkud nudila. Jako hlavní útočná síla byli určeni vojáci 2. kanadské divize. Proto byl hlavním velitelem všech pozemních jednotek generálmajor Roberts. Kanaďany podporovala Commanda No. 3 a No. 4 pod velením generálporučíka Durnford – Slatera a lorda Lovata. Námořním jednotkám velel kapitán Hughes – Hallet a leteckým silám vicemaršála Leigh – Mallory. Obranu přístavu a okolního pobřeží v délce asi 80 kilometrů zajišťovala německá 302. divize pod velením generálporučíka Haaseho. Ač původně plně vyzbrojena a doplněna na plné válečné stavy, byly po zaujetí obranných pozic některé jednotky a nejlepší zbraně přesunuty na východní frontu. Němci zde disponovali opevněnými pozicemi a bunkry a vzhledem k tomu, že se počítalo se statickou obranou, nákladní automobily nahradily buď koňskými povozy, nebo vozidly ukořistěnými v okupovaných zemích. Stejná situace panovala také co do zbraní, ale v žádném případě nelze říci, že by Němci účinné obrany nebyli schopni.

Přístav chránilo několik baterií těžkých děl. Rychlý postup ztěžovaly vysoké útesy nad plážemi, které byly pokryty protiinvazními překážkami a zaminovány. Průchody z pláží chránily bunkry s kulomety a lehkými kanony. Samozřejmostí byly překážky z ostnatého drátu. Na plážích nezůstalo nic, co by mohlo sloužit jako úkryt pro útočící vojáky. Na vhodných místech byly rozmístěny kořistní francouzské tanky sloužící jako statické opěrné body a kolem města se ve vnitrozemí vinul souvislý plot z ostnatého drátu, který je chránil proti útoku výsadkářů. Obrana sice příliš daleko do vnitrozemí nezasahovala a 302. divize neměla velké zálohy, ale Němci učinili za daných podmínek maximum. Kanadská pěchota se měla vylodit jak přímo ve městě na plážích Bílá a Červená, tak u vesnice Puys na pláži Modrá a Pourville – sur – Mer na pláži Zelená. Prvořadými úkoly bylo zničení pobřežních zátarasů, urychlený postup do vnitrozemí a likvidace baterií pobřežních děl ve městě a blízkém okolí, které mohly útočníkům velmi zkomplikovat život. Cíle jednotek Commnados se nacházely mimo město. Commando No. 3 se mělo vylodit na východ od města na plážích Žlutá I a II, postoupit k vesnici Berneval a vyřadit z boje německou baterii Goebbels se třemi 170 mm a čtyřmi 105 mm děly. Zneškodněním baterie Hess u Vasterivalu západně od města se šesti 150 mm děly bylo pověřeno Commnado No. 4 pod velením lorda Lovata. Vylodit se mělo na plážích Oranžová I a II a baterii mělo zničit útoky jak čelními, tak z týlu.

mapka vylodění u Dieppe.jpg

( Pobřeží a okolí města Dieppe a místa vylodění jednotlivých spojeneckých jednotek během operace Jubilee )

Akce se zúčastnilo celkem 237 lodí, většinou lehké vyloďovací čluny. V tomto loďstvu nebyla zařazena žádná bitevní loď, která by svými těžkými děly mohla být soupeřem pobřežních baterií, protože Admiralita vyhodnotila jejich nasazení jako příliš riskantní. Toto rozhodnutí se však ukázalo jako špatné, protože palba z lodí na pobřežní opevnění byla zcela neúčinná a vyloďující se pěchota utrpěla zbytečně těžké ztráty. Likvidace opevnění tak muselo převzít letectvo, které však v mnoha případech nedokázalo zadaný úkol splnit. Do akce se zapojilo celkem 68 spojeneckých perutí, od stíhaček, které měly za úkol vybojovat vzdušnou převahu a udržet nad bojištěm prostor bez nepřátelských letadel, přes stíhací bombardéry až po létající pevnosti B – 17. Bylo jasné, že akce letadel bude nutno koordinovat přímo na místě. Proto se na lodích nacházeli dispečeři, kteří se snažili předávat požadavky bojujících jednotek letadlům a navádět stíhačky na blížící se Němce. Dařilo se to ale jen částečně. Některé letouny si v zápalu boje pokynů nevšímaly a mnoho pilotů také zbytečně mluvilo do vysílaček, čímž blokovalo dané frekvence určené pro důležitá sdělení. Spojenci ztratili celkem 106 letounů a 67 letců při akcích zahynulo.

Commando No. 4 lorda Lovata se vyloďovalo na dvou plážích. Na oranžové I byly vysoké útesy, zatímco na Oranžové II nikoli. Vyloďovací čluny spustily své rampy na první pláži ve 4:50 a na druhé jen o tři minuty později. Skupina majora Mills – Robertse překonala překážky na Oranžové I, překročila útesy a rychle postoupila lesem k baterii. Cestou ještě umlčela dělostřeleckou pozorovatelnu na majáku a vyčkávala na příchod skupiny II pod velením lorda Lovata. Ta se vylodila také bez problémů, zničila pobřežní bunkry a velkým obloukem postoupila do vnitrozemí tak, aby mohla na baterii zaútočit z týlu. V 5:40, ještě dlouho před plánovaným útokem Skupiny II a náletem na baterii, zahájila německá děla palbu na blížící se konvoj s kanadskými vojáky. Skupina I nechtěla jen přihlížet a tak major Mills – Roberts nařídil zahájit palbu na německé dělostřelce pobíhající kolem děl. Jakmile Němci zjistili, odkud je palba vedena, zasáhl do boje ze zvýšené plošiny protiletadlový kanon. Commnados měli pouze lehké zbraně, ale za to měli výborný výcvik. Obsluze dvoupalcového minometu se podařilo zasáhnout nejen plošinu s kanonem ale i sklad munice mezi děly, takže došlo k obrovskému výbuchu a německá děla se odmlčela. Lord Lovat vyčkal do 6:30, kdy přiletěly Spitfiry a zaútočily na baterii. Ihned po jejich odletu Commnados vyrazili do útoku a baterii dobyli. Nyní stačilo jen rozmístit nálože, shromáždit mrtvé a raněné a vrátit se zpět k lodím. Commandos ztratili 16 mrtvých, 20 zraněných a 7 zajatých. Za tuto cenu, u obojživelné záškodnické akce velmi nízkou, zcela zničili německou baterii a dokonce přivedli i zajatce. Byla to jediná akce u Dieppe, která dopadla na výtečnou. Na druhém křídle, kde útočilo Commando No. 3, se plán splnit nepodařilo.

padlí u Dieppe.jpg

( Padlí Kanaďané na pláži přístavu Dieppe )

Plavidla s muži Commanda No. 3 bez problémů proplula minovými poli, ale ve 3:47 zkřížila dráhu několika německým lodím, které mířily do Dieppe. Jejich plavba neměla s nadcházejícím útokem žádnou souvislost, ale Němci se rychle zorientovali a zahájili palbu na dělový člun SGB 5, jedinou lépe ozbrojenou loď konvoje, na které pluli i velitelé Commanda a několikrát ji zasáhli. Malý konvoj vyloďovacích člunů uvedl náhlý boj ve zmatek, čtyři čluny byly poškozeny a další se ztratily z dohledu. Bylo také přerušeno spojení s velitelstvím a podpůrnými torpédoborci. Nakonec se na Žlutou I dostalo 6 člunů a na Žlutou II jen 1 s kapitánem Youngem a dalšími 18 vojáky. Přesto se vylodili a jen s jedním kulometem a ručními zbraněmi vyrazili z pláže směrem k baterii. Protože přišli o všechny kleště na dráty a táhlé nálože, museli drátěné zátarasy u útesu překonávat pouze holýma rukama. Nahoru se dostali sice potrhaní a krvaví, ale přesto pokračovali směrem ke kostelu, odkud hodlali baterii ostřelovat. Němci však byli varováni a Young oprávněně považoval čelní útok s tak slabými silami za nemožný a rozhodl se počkat na posily z pláže Žlutá II. Tam se v 5:15 vylodilo 120 mužů Commnados a Rangers ze šesti člunů, ale ocitli se pod palbou a opět museli zdolávat drátěné zátarasy bez vybavení. Než se vydrápali na útesy, bylo jich mnoho zasaženo. Přesto se dostali nahoru a snažili se postupovat k baterii. Zalarmovaní Němci je však zadrželi. Youngovi muži vedli rušivou palbu na baterii, ale v jejich silách nebylo možné úkol splnit. Smluveným signálem si přivolali lodě, které je měly na plážích nalodit a odvézt, ale Němci je poškodili palbou a tak nakonec Britům nezbylo, než se vzdát. Ze 120 vyloděných mužů Commanda No. 3 bylo 37 zabito a 81 zajato. Zadaný úkol se tak splnit nepodařilo.

Kanaďané se k pláži Modrá I u vesnice Puys přiblížily v 5:06, tedy se šestnáctiminutovým zpožděním. To ale Němcům úplně stačilo na to, aby byli obránci zalarmováni a zahájili palbu na pláž z bunkrů na okraji pobřežního útesu. Koordinovaný útok se rozpadl v zoufalé akce jednotlivců snažících se krýt a probít se z pláže pryč. Po deseti minutách dorazila druhá vlna člunů a jatka pokračovala. Několika mužům se podařilo z pláže dostat, ale kvůli silné palbě nedokázali postupovat dál. Útočící vojáci uvázli ve smrtící palbě a jedinou šancí na záchranu bylo nalodit se na doposud nepoškozené čluny a stáhnout se. Nedaleko na pláži Zelená I se přesně na čas, ve 4:50 vylodili vojáci z Jihosaskatchewanského pluku v ústí řeky Scie a začali postupovat do vnitrozemí. Němci rozmístili bunkry za vesnicí Pourville a na hraně útesu byly postaveny drátěné zátarasy. Kanaďané postoupili do vesnice, obsadili ji a chystali se přejít přes most. Ten byl ale pod silnou palbou z nedalekých bunkrů. Díky osobní odvaze generálplukovníka Meritta se dostali přes most, ale nepodařilo se jim zničit většinu bunkrů a uvázli v palbě. Za první vlnou se v 5:50 vylodily za zvuků dud jednotky z pluku Cameronových horalů. Ti měli za úkol udržet most, zničit radarovou stanici na pobřeží a postoupit do města. S lehkými zbraněmi se ale proti rotám německého 571. pluku nemohli prosadit a uvázli v pozičních bojích. Do města se nedostali.

ranění u Dieppe.jpg

( Následky bojů o francouzské Dieppe )

Hlavní kanadský útok byl veden pře pláže Bílá a Červená přímo do města. Němci ale přehradili všechny východy betonovými překážkami s ostnatým drátem a zaměřili sem i kulometnou palbu. V 5:02 začaly pláže ostřelovat torpédoborce a přiletělo také pět perutí Hurricanů nesoucích pumy. V 5:23 se vylodily první jednotky, ihned se však ocitly pod intenzivní kulometnou a minometnou palbou. Vojáci se snažili postupovat vpřed, ale mnoho jich padlo při pokusu o překonání zátarasů. Němečtí ostřelovači si vybírali za cíle důstojníky a obsluhy podpůrných zbraní, takže útok brzy ztratil koordinaci a dynamiku. Na plážích se mělo vylodit celkem 30 tanků a 28 z nich se skutečně dostalo až na břeh. Tam sice svojí palbou dokázaly pěchotu podpořit, brzy je však zastavily betonové překážky na ulicích, které nebyly s to překonat. Jejich odstraněním byli pověřeni ženisté, ale ti byli rozptýleni na plážích a tak se tanky pohybovaly po úzkém pruhu pláže a po vystřílení munice se bezmocně vrátily. Další obrněnci uvázly na pláži nebo byly zasaženy dělostřeleckou palbou. Jejich posádky projevily velkou statečnost a při stažení kryly pěchotu palbou. Mnoho tankistů se však nestačilo nalodit a padlo do zajetí.

Při stahování situaci velmi komplikovaly hořící vraky vyloďovacích člunů, které ztěžovaly manévrování ostatním lodím. Generálmajor Roberts, velitel pozemních jednotek, měl ze svého velitelství na torpédoborci HMS Calpe pouze omezený přehled o probíhajících bojích, ale věděl, že se nevyvíjejí dobře. Němci stále pálili z míst, která měla být dávno obsazena a situace se celkově spíše zhoršovala. Proto rozhodl o nasazení záloh, které představovala další kanadská jednotka s tradičním názvem Královští mušketýři. Mušketýři byli samozřejmě vyzbrojeni moderními zbraněmi a na pláže ve městě připluli ve 26 vyloďovacích člunech. Němci však měli pláže pořád pod kontrolou a palba z automatických zbraní způsobila v kanadských řadách další masakr. Střely probíjely boky člunů a mnoho vojáků bylo zasaženo ještě dřív, než se mohli vylodit. Jen několika z nich se podařilo překonat zónu smrti a schovat se v budově kasina na pobřeží.

zničený Churchill v Dieppe.jpg

( Kanadský Churchill, který se probojoval až do města, kde byl ale stejně zničen )

V 9:00 bylo zřejmé, že útok selhal. Prakticky nikde se nepodařilo postoupit do města a těžká děla, která měla být dávno zničena, vedla palbu na pláže a na plavidla na moři. Německé jednotky stále sílily a bylo jasné, že pokusy o splnění úkolů povedou jen k dalším ztrátám. Proto dal kanadský velitel v 11:00 rozkaz k evakuaci. Dosud nezasažené čluny začaly nakládat vojáky a na obloze se spojenecké stíhačky snažily odhánět dotírající německé stroje. I když letouny RAF položily kouřovou clonu, umírali stále další muži. Poslední loď odplula v 12:20, přestože na plážích zůstalo ještě mnoho vojáků. Těm nezbylo, než se v beznadějné situaci vzdát. Celkem Spojenci ztratili 3 367 mužů, z toho 2 752 Kanaďanů, z nichž většina padla do zajetí.

Není pochyb o tom, že útok na Dieppe skončil spojeneckou porážkou. Ztráty byly vysoké a nepodařilo se splnit žádný z hlavních úkolů. Během akce se objevilo mnoho problémů, se kterými předem nikdo nepočítal. Komunikace mezi všemi jednotkami byla velmi obtížná, velitelé neměli přesné rozkazy z nadřízených velitelství a nebyli tak schopni koordinovat bojové akce. Tanky nebyly schopny postupovat do města, jednotky často uvázly v drátěných zátarasech, nebo je překonávaly za cenu velkých ztrát. Letecké perutě bojovaly statečně, ale selhávala jejich koordinace s pozemními dispečery. Slabě vyzbrojené lodě nebyly schopny palbou podpořit jednotky na plážích. Vynalézavost, mimořádná odvaha a statečnost vojáků, kteří se ale příliš často ocitali bezmocní v palbě německých zbraní, tyto nedostatky kompenzovat nemohly. Na druhou stranu operace poskytla cenné ponaučení a řada spojeneckých velitelů na všech úrovních získala neocenitelné zkušenosti s kombinovanými operacemi. Množství otázek bylo bojem zodpovězeno a porážka u Dieppe tak do jisté míry umožnila pozdější úspěchy při vylodění v Africe, na Sicílii a především v Normandii.

 
© 2008 - druhasvetova.com design by Jakub M.       TOPlist        archiv - o webu - kontakt
.