Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
Spustili jsme beta verzi nového vzhledu našich stránek: novy.druhasvetova.com
Bitva o Břest, 1945 \ druhasvetova.com

 

Břest

 

Konec války na Hané

 

Je známo, že českoslovenští vojáci prošli za 2. světové války na východní frontě mnoha tvrdými boji a osvobodili četná místa na Ukrajině, v Polsku i na Slovensku. Málo se však ví o jejich roli při osvobozování území dnešní České republiky a o tom, že jejich poslední bitva se odehrála v hanácké obci Břest na střední Moravě.

Na Moravu pronikl předvoj 1. československého armádního sboru ze slovenského území přes hřebeny Javorníků ve středu 2. května 1945. O dva dny později již Čechoslováci osvobozovali Vsetín a pronásledovali ustupující Němce dále na západ. V neděli 6. května pak opustili zalesněný masiv Hostýnských vrchů a po devíti měsících namáhavého válčení v horách se konečně ocitli v rovinatém terénu.

Československý sbor postupující v čele sovětské 18. armády dostal za úkol dosáhnout Přerova, který představoval pro Němce strategickou dopravní křižovatku, a odříznout tak německou 1. tankovou armádu stahující se z Ostravska. Na hlavním směru měla 1. brigáda, stojící ráno 6. května před Fryštákem, vyrazit na Holešov a Hulín, a odtud pokračovat na nedaleký Přerov. Ve druhém sledu měla postupovat 3. brigáda, připravená podpořit útočnou činnost své sesterské jednotky. Na vedlejším směru dostala 4. brigáda za úkol útočit na Přerov od Bystřice pod Hostýnem. Plán tak předpokládal, že se v Přerově uzavřou velké kleště, jejichž ramena proniknou k městu od jihu a východu. O důležitosti úkolu přiděleného Čechoslovákům svědčilo to, že velitel 18. armády generálporučík Gastilovič slíbil v případě úspěchu veliteli sboru brigádnímu generálu Karlu Klapálkovi vysoké vyznamenání v podobě řádu Suvorova 1. stupně.

( 1. čs. armádní sbor postupoval v sestavě sovětské 18. armády pod velením generálporučíka Gastiloviče )

Situace se ráno a dopoledne v deštivou neděli 6. května vyvíjela zpočátku příznivě. Na hlavním směru osvobodily čelní jednotky 1. brigády hned z rána Fryšták a dopoledne vstoupily do Holešova. Odtud pokračovaly dále na Hulín a Přerov, přičemž po krátkém boji osvobodily vesnice Pravčice a Količín. Útok na Přerov zahájený odpoledne silami 1. brigády se však začal komplikovat. Roty 1. úderného praporu postupovaly z Pravčic na Němčice, 3. prapor z Količína na Rymice a 2. prapor od Holešova rovněž na Rymice, přičemž Čechoslováci sice vyřadili některá místa odporu, ale následně je zastavila prudká dělostřelecká, minometná a kulometná palba z hlavní německé obranné linie rozprostírající se od obce Břest přes Němčice a Rymice.

Úporná obrana prostoru pak přinutila velitele sboru Klapálka přesunout těžiště útoku více na levé křídlo až k Hulínu, odkud se měl pokusit prorazit 4. úderný prapor 3. československé brigády, jenž byl zatím v záloze a pochodoval ve druhém sledu. Jeho veliteli kapitánu Svátkovi vydal osobně rozkaz Klapálek, s tím že východištěm útoku bude vesnice Pravčice ležící kilometr východně od Hulína. Zde však došlo k úpravě rozkazu a východištěm útoku se stal Hulín, který toho dne odpoledne osvobodily rumunské útvary. Z tohoto městečka pak měli Svátkovi úderníci vyrazit podél silnice Hulín – Přerov do Břestu, a odtud ihned za svítání 7. května dál ke konečnému operačnímu cíli, vzdálenému již jen 11 kilometrů. Současně s úderným praporem měl od Hulína útočit také 5. pěší prapor 3. brigády, který obdržel pásmo vpravo od železniční trati Břeclav – Přerov.

( Němci za sebou důkladně ničili komunikace a mosty, jako např. tento železniční v Hulíně )

Němci však znali cenu Přerova a tomu odpovídala i jeho obrana. Navíc německé jednotky koncem války doslova mistrně ovládaly taktiku aktivní obrany, boje na zdrženou a využívání terénu. S přibližující se frontou se v Břestu původně nacházela polní nemocnice, posléze vystřídaná ustupujícími útvary 15. a 153. pěší divize, které zde zřídily opěrný bod blokující přístupy k Přerovu. Ve vesnici se totiž sbíhaly silnice vedoucí k Přerovu od Kroměříže a Hulína, a tak na jižní straně obce směrem ke Kroměříži museli místní muži ve dnech 4. a 5. května kopat obranná postavení, načež byli pod pohrůžkou zastřelení vyhnáni do sousedních obcí. Ve vesnici pak zůstaly ženy a děti, starci, četníci a duchovní, všichni v očekávání věcí příštích ukrytí v odolných sklepích. Němečtí vojáci v počtu asi 600 mužů a minimálně jedné dělostřelecké baterie o šesti dělech se kromě okopů rozmístili rovněž v zahradách a dvorech a jejich obrana dokonale využívala protáhlý tvar obce. 2 kilometry dlouhý Břest, tvořený na mnoha místech uzavřenou souvislou zástavbou rolnických usedlostí se již brzy měl stát osudovým místem vojáků 4. úderného praporu a jejich spolubojovníků z řad odstřelovačů.

Velitel 4. úderného praporu kapitán Ladislav Svátek byl zkušeným vojákem, který na východní frontu přišel v září 1944 s transportem důstojníků z Velké Británie. Prošel boji v Karpatech, na Ondavě, u Liptovského Sv. Mikuláše a jinde. Jeho jednotka, stejně jako úderné prapory zbylých pěších brigád, představovala elitní útvar určený k ničení nejsilnějších pásem nepřátelské obrany. Úderné prapory zformované koncem března 1945 měly být tvořeny fyzicky nejzdatnějšími vojáky a disponovat větším podílem automatických zbraní. Před útokem na Břest čítal 4. úderný prapor 521 mužů, z toho 16 důstojníků a 180 průzkumníků a kulometčíků. Těžkou výzbroj praporu tvořily čtyři těžké kulomety, čtyři protitankové kanony ráže 45 mm, tři protitankové pušky ráže 14,5 mm a pět minometů ráže 82 mm.

( Příslušníci 4. úderného praporu nasadili do bitvy o obec i čtyři protitankové kanony ráže 45 mm )

V noci na 7. května 1945 postupovali Svátkovi úderníci pomalu k Břestu. Asi dvě hodiny po půlnoci prapor zaujal pozice půl kilometru před obcí a vyslal vpřed průzkumníky, aby zjistili pozice nepřátelských sil. Když průzkum nenarazil na odpor, rozhodl se kapitán Svátek provést rychlý a tichý překvapivý útok bez použití dělostřelecké přípravy. Obrana nepřítele měla být překonána v prudkém a nečekaném boji zblízka. Rojnice pěšáků pronikly bez výstřelu až na několik desítek metrů od prvních budov, když němečtí obránci zahájili palbu. Velitelé nezaváhali a zvedli své vojáky ke zteči, při níž byla zjištěná hnízda obrany umlčena, a ještě před svítáním se úderný prapor v obci pevně zachytil. Po dosažení Břestu nařídil kapitán Svátek zřízení dočasné obrany a pak povolil odpočinek, který jeho muži vyčerpaní několikadenním pronásledováním nepřítele nutně potřebovali. Velitel praporu nabyl v nejasné situaci přesvědčení, že důležitá vesnice je obsazena, a že ráno bude moci pokračovat v postupu na nedaleký Přerov.

První denní světlo ovšem odhalilo, že Čechoslováci neobsadili celou obec, nýbrž jen její menší část na východní straně od státní silnice Hulín – Přerov směrem k železnici. Ve zbytku Břestu ještě zůstávaly opevněny početné německé síly. Následoval pokus osvobodit zbytek obce, který ale ztroskotal na přesné palbě Němců. Nejnebezpečnější z německých opevněných bodů se nacházel v kostelní věži. Umožňoval nejen vynikající pozorování, ale i smrtící palbu odstřelovačů. Ráno a dopoledne se s Němci v Břestě pokoušely vypořádat úderné skupiny, které se postupně propracovaly až do středu obce ke kostelu. V tu dobu se k obci přesunuly také posilové dělostřelecké prostředky, aby podpořily ofenzivní akce úderníků. Obsluhy protitankových a protiletadlových kanonů se pokoušely vyřadit hlavní německé hnízdo v kostelní věži, odkud odstřelovači zasahovali československé vojáky až v polích mezi Břestem a Hulínem. Protože na 14:00 nařídil velitel 3. brigády Jaroslav Selner obnovení postupu na Přerov a zlikvidování dalšího obranného pásma poblíž sousední obce Žalkovice, bylo nezbytné, aby do té doby vojáci vyčistili zbytek Břestu. Pokud by se tak nestalo, vystavovaly by se útočí síly nebezpečí napadení z týlu.

( Věž kostela v Břestu se stopami dělostřeleckých zásahů )

Ve 13:00 se pěšáci spolu s dělostřelci začali připravovat ve východišti k útoku. Pár minut před jeho zahájením však spustili Němci na postavení Čechoslováků prudkou dělostřeleckou palbu a následně začal ze Žalkovic směrem na Břest rozsáhlý protiútok podporovaný asi čtyřmi obrněnci. Německé posily vyrazily ze západního konce vesnice hlavní ulicí směrem ke kostelu a zároveň obchvatem podél jižního okraje Břestu a kolem 14:30 napadly postavení úderného praporu. Útok německých obrněnců po hlavní břestské ulici se sice pokoušely svou palbou zneškodnit obsluhy praporních protitankových kanonů, ale rozhodující byl až zásah 76 mm kanonu, od 4. dělostřeleckého pluku. Jeho obsluha nakonec jeden tank zničila a poté poškodila jedno samohybné dělo, díky čemuž německý útok zakolísal. Němci však reagovali intenzivní dělostřelbou na pozice Čechoslováků a podařilo se jim vyřadit obsluhu 76 mm kanonu, který v podstatě držel místní obranný úsek pohromadě.

Následkem nepřátelské palby padl jeden dělostřelec a další dva utrpěli zranění. Němci obnovili útok, načež vypukla u nováčků panika, která vyústila v lokální ústup části československé pěchoty. Situaci však zachránili dělostřelci, kteří vytrvali na pozicích. Proti rameni německého útoku směřujícímu podél jižního okraje Břestu stála 1. rota 4. úderného praporu pod velením nadporučíka Arnošta Marcinka, který byl v prudkém boji smrtelně zraněn. Také v tomto úseku úderníkům vydatně pomáhala palba dalšího kanonu ráže 76 mm, který se nacházel v pozici asi kilometr od Břestu směrem na Hulín.

( Sovětští vojáci v ulicích konečně osvobozeného Přerova, který představoval hlavní cíl celé operace )

Na německý postup intenzivně odpovídala rovněž palba 122 mm houfnic a 120 mm minometů 3. dělostřeleckého pluku, rozmístěných na jihovýchodním okraji Břestu. Ostatně vyřazení hnízda odporu ukrytého v odolné věži kostela se podařilo až díky zásahům houfnicových granátů. Minomety pak dokonce střílely na vzdálenost pouhých 400 metrů. Sami dělostřelci se tak kvůli síle německého náporu často ocitli přímo v bojové vřavě a museli své pozice bránit v boji zblízka. Německé jednotce o síle 50 mužů se totiž v době vrcholící bitvy podařilo obchvatem proniknout až do zad československých postavení na východním okraji obce. Průnik však nakonec zlikvidovali příslušníci minometné baterie poručíka Dzendela, jejichž 120 mm minomety střílely z postavení na jihovýchodním okraji Břestu vpravo od silnice Hulín – Přerov. V přestřelce z ručních zbraní minometčíci Němce rozdrtili, sami přitom ztratili tři raněné.

Po 15. hodině Němci svou aktivitu dále zesílili a s podporou obrněnců zaútočili i od přerovské silnice, kterou z prostoru křižovatky silnic Přerov – Němčice – Hulín bránil poslední bojeschopný 76 mm protitankový kanon. Nastala tak kritická situace, kdy německá přesila postupovala z několika směrů a snažila se Čechoslováky vytlačit z jejich postavení. Velitel úderného praporu žádal brigádu o posily, urgoval přísun střeliva a následně do boje zasadil svou poslední zálohu, všechny bojeschopné muže z velitelství a týlových složek, tedy písaře, spojky, telefonistky, kuchaře a vozky. Pouliční boj kulminoval a Čechoslovákům již docházelo střelivo. Ovšem společná houževnatá obrana úderníků a dělostřelců a přísun posil nakonec po 17. hodině Němce přinutily zastavit útočnou činnost a pomalu se začít stahovat do výchozích postavení. Navečer 7. května boj definitivně ustal a v průběhu noci se i poslední německé zadní voje, kryjící odpoutání hlavních sil, stáhly z Břestu do Žalkovic. Odtud pokračoval německý ústup ke Chropyni a Přerovu. V úterý 8. května 1945 ráno byl Břest konečně vyčištěn a současně průzkumníci úderného praporu vstoupili i do sousedních obcí Žalkovice a Píkovice.

(  V bitvě padlo 21 československých pěšáků, na fotografii pohřeb obětí bitvy o Břest )

Další postup na Přerov se však již nekonal. Němci svou úpornou obrannou získali čas pro bezpečný ústup všech svých zbývajících sil, takže město ztratilo na významu. A tak již odpoledne 7. května dostal československý sbor rozkaz k přesunu z dosavadního prostoru k Prostějovu, kde měl pokračovat v útočné činnosti dále na západ. Československý pokus osvobodit Přerov ztroskotal hlavně kvůli absenci obrněných vozidel, neboť u sousedních sovětských jednotek umožnila samohybná děla SU – 76 proražení silné německé obrany.

Bitva o Břest, jež se stala největším střetnutím 1. čs. armádního sboru na Moravě, si vyžádala životy minimálně 21 Čechoslováků, z nichž 15 patřilo ke 4. údernému praporu. Dalších 8 mužů zemřelo v příštích dnech v kroměřížské nemocnici, kam byli ještě v průběhu bojů převezeni, a to za vydatné pomoci místního obyvatelstva, které bojujícím vojákům také přiváželo v těžké německé palbě střelivo. Dalších 30 vojáků  bylo raněno. Německé ztráty dosáhly až 90 padlých. Obec samotná pak byla následkem bojů značně poničena.

 

 

 
© 2008 - druhasvetova.com design by Jakub M.       TOPlist        archiv - o webu - kontakt
.