Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
Spustili jsme beta verzi nového vzhledu našich stránek: novy.druhasvetova.com
Bitva o Bastogne, 1944 \ druhasvetova.com

 

Bastogne

 

Křičící orli v obklíčení

 

Když se v zimě 1944 Třetí říše naposledy pokusila zvrátit vývoj války na západní frontě, podařilo se Hitlerovým generálům ofenzivou v Ardenách americké velení zcela zaskočit. Již po několika dnech se však německý parní válec zastavil u malého belgického městečka zuřivě bráněného výsadkáři 101. vzdušně výsadkové divize.

V prosinci 1944 vypadala situace Německa kriticky. Západní Spojenci, zcela přesvědčeni o své převaze a nemohoucnosti protivníka, si dovolili zastavit vojenský postup ( i z důvodu nedostatečného zásobování ) a s dalšími operacemi vyčkat až na jaro následujícího roku, kdy zcela doplní síly a zotaví se z tuhých bojů. Řada mužů dostala před Vánocemi dovolenou, jednotky se zakopaly před německým Západním valem a očekávaly poklidné prožití svátků i nadcházející zimy. Na varování zpravodajských důstojníků před blížící se bouří nikdo nedbal.

16. prosince 1944 v 5:00 ráno spustili Němci mohutnou ofenzívu, které se zúčastnilo na 200 000 mužů, přes 600 tanků a 1 500 letadel včetně proudových Messerschmittů Me 262. Silný pozemní úder zastihl vojáky generála Eisenhowera zcela nepřipravené, protože vysocí štábní důstojníci nedbali varování rozvědky z posledních týdnů. Přes statečný odpor Američanů se již první den bitvy podařilo Němcům na mnoha místech prolomit obranu a postoupit o desítky kilometrů. Zatímco 6. tanková armáda SS pod velením SS – Oberstgruppenführera Josefa Seppa Dietricha zaútočila na severním ardenském sektoru, na jih od ní postupovala 5. tanková armáda generála tankových vojsk Hassa von Manteufela, která měla prorazit v okolí Schnee Eifel, obsadit důležité dopravní uzly St. Vith a Bastogne a posléze zamířit k Bruselu. Proti ní stál americký VIII. sbor pod velením generálmajora Troye Middletona tvořený třemi pěšími, jednou průzkumnou a jednou jízdní divizí. Muži VIII. sboru však byli převážně nováčci čerstvě převelení na frontu, nebo naopak veteráni tvrdých bojů, kteří si zde měli odpočinout. Nepřátelský úder je zcela zaskočil a v průběhu prvních dní ofenzívy přinutil k rychlému ústupu.

( Američané byli nečekaným německým útokem zcela překvapeni a dali se na rychlý ústup )

Zraky velitelů na obou stranách se teď upíraly na strategický dopravní uzel Bastogne. Zatímco němečtí velitelé toto městečko považovali za snadnou kořist, jejíž obsazení mělo být jen otázkou času, Spojenci se všemožně snažili tomuto scénáři zabránit, a proto kromě jednotek stahujících se sem ze všech stran narychlo převeleli 17. prosince do Bastogne 101. vzdušně výsadkovou divizi. Ta se zotavovala v okolí Remeše po předchozí neúspěšné operaci Market – Garden. Narychlo povolaným parašutistům nebylo dopřáno ani odpočinku, ani potřebné přípravy, výsadkáři se tak vydali na cestu do Belgie s neúplnou výzbrojí, mnohdy dokonce v letních uniformách a bez dostatečných zásob munice. Divize se také musela obejít bez vrchního velitele generálmajora Maxwella D. Taylora i jeho zástupce brigádního generál Geralda Higginse. Velení jednotky tedy převzal brigádní generál Anthony McAuliffe.

Nad ránem 18. prosince 1944 dorazily k Bastogne první německé oddíly. Město bylo ze začátku bráněno pouze vojáky 9. obrněné divize, k večeru však dorazily kýžené posily v podobě 101. výsadkové divize v doprovodu asi 6 000 mužů z 10. obrněné divize. Generál McAuliffe převzal velení, přeskupil obranu a posádka o síle něco málo přes 20 000 mužů se připravovala na příchod Němců. V následujících dvou dnech se odehrávaly tvrdé boje o okolní vesnice, a přes houževnatý odpor se kolem města postupně stahoval železný kruh obklíčení. V noci z 19. na 20. prosince obsadila 2. německá tanková divize městečko Ortheuville, čímž zcela odřízla obránce od okolního světa. Pro dobytí důležitého dopravního uzlu vyčlenil generál Manteuffel XLVII. sbor generála Heinricha von Lüttwitze, který měl k dispozici 54 000 mužů, zatímco hlavní německé síly pokračovaly v postupu na západ. Německé velení bylo přesvědčeno o tom, že se obklíčené město brzy vzdá.

( Příslušníci 101. výsadkové divize Křičících orlů nastupovali do akce bez dostatečných zásob střeliva, jídla i zimního oblečení )

Pokus o úder ze severozápadu se nezdařil. Německý 705. tankový prapor tu u vesnice Noville překvapil protiútok 506. pluku 101. americké výsadkové divize podporovaný čtyřmi stíhači tanků M18 Hellcat. Němci utrpěli těžké ztráty ( pravděpodobně až 30 tanků ) a museli se stáhnout. Další útoky 26. granátnické divize směřované od Neffe podél železniční trati vedoucí do města večer 20. prosince přes částečný úspěch selhaly na tuhém odporu 501. výsadkového pluku. Na jihozápadě se útočícím tankům vedlo o poznání lépe, když se jim podařilo prorazit první linii obrany, nicméně vysoké ztráty znemožnily úspěšné rozvinutí útoku.

Toho dne se také Němci pokusili vyrvat Američanům městečko Marvie ležící jihovýchodně od Bastogne. Po půldenním boji, kdy němečtí vojáci dokonce pronikli do některých domů, se však podařilo americkým výsadkářům získat zpět své pozice a ani zde se tak průlom nekonal. Následujícího rána se již útočníci omezili pouze na pár demonstrativních výpadů. Nápor na Marvie byl obnoven až 23. prosince 1944 večer, kdy se tankům 901. pluku pancéřových granátníků povedlo obránce z jejich pozic vytlačit, záhy se však samy staly terči nalétávajících amerických Thunderboltů P – 47.

( Americké transportní letouny C - 47 shazují obklíčeným výsadkářům zásoby )

Za zmínku stojí, že ústupových bojů o městečko Sibret jihozápadně od Bastogne se účastnil také 333. prapor polního dělostřelectva složený z vojáků černé pleti. Poté, co město Sibret padlo 21. prosince do německých rukou, se zbytky praporu stáhly do Bastogne, kde se připojily ke 101. výsadkové divizi. Od 21. prosince se aktivita německých jednotek snižovala. Německé velení si uvědomovalo svízelnou situaci obklíčeného města a nechtělo v krvavých útocích zbytečně obětovat životy mužů i cennou výstroj a výzbroj.

Situace se pro obležené Američany nevyvíjela vůbec dobře a útočníkům hrálo do karet i počasí. Sníh, ostrý vítr, mlha, teploty pod bodem mrazu, to vše nejenže znemožňovalo zásobování Bastogne ze vzduchu, ale také znevýhodňovalo americké výsadkáře, kteří oproti svým protivníkům měli velmi nevhodnou letní výstroj. Řadu vojáků vyřadily z boje omrzliny či podchlazení. Němcům se také hned 20. prosince v noci podařilo přepadnout jednotku zdravotnické služby 101. výsadkové divize a ukořistit většinu cenného lékařského materiálu, kterého se teď v obleženém městě nedostávalo. Z důvodu nedostatku anestetik nařídil generál McAuliffe dát každému raněnému místo léků láhev kořalky. Brzy také začala docházet munice a příděl dělostřeleckých granátů se snížil na pouhých 10 kusů na hlaveň a den, těžkým houfnicím střežící cestu k vesnici Foy dokonce s blížícími se svátky zbývaly pouhé 3 granáty. To umožňovalo nepříteli manévrovat v okolí města bez větších potíží.

( Výdej stravy unaveným obráncům, těm se nedocházelo ani munice ani zdravotnického materiálu )

Nejslabší místa obrany na severozápadě města byla pod neustálým tlakem, i když k žádnému velkému útoku na město nedošlo, protože útočníci očekávali, že Američanům dojdou zásoby a konečně se vzdají. Provizorní opevnění okolo Bastogne a na předměstích však byla vytrvale pod palbou nepřátelského dělostřelectva a celou věc také dramatizovali všudypřítomní odstřelovači. Situace obránců nebyla dobrá, ale měla se již brzy výrazně zlepšit. Od počátku německého útoku se spojenecké velení zabývalo myšlenkami na protiútok, v době obklíčení Bastogne se poté pomoc statečným obráncům stala prioritou. Generál Eisenhower pověřil protiútokem proti jižnímu křídlu nepřítele generála George Pattona a jeho 3. armádu. 22. prosince Pattonova 4. obrněná divize začala postupovat na pomoc zle tísněným výsadkářům směrem na severozápad.

Toho dne se také před americkými liniemi objevili vyjednavači generála von Lütwittze s dokumentem, ve kterém nabízeli městu čestnou kapitulaci. Díky určitým jazykovým obtížím a všudypřítomné šeptandě se mezi obránci okamžitě rozšířila fáma, že jsou to Němci, kdo se chystá kapitulovat. Na převládající dobré morálce se příliš nepodepsalo ani následné popření této fámy. Lakonická odpověď generála McAuliffa na německou výzvu je až notoricky známa. Na listu papíru stálo pouze: „Německému veliteli. Nuts! Což se dá přeložit různě, např. hovno, prdlačky, či nasrat atd. Reakce amerického velitele se záhy rozšířila mezi mužstvem a postupně se stala jedním ze symbolu bojů o Bastogne.

( 26. prosince 1944 prolomily Pattonovy tanky německé linie a spojily se s obklíčenými jednotkami )

Následující den pak přinesl náhlou změnu počasí, která nejen umožnila dostat do Bastogne letecky důležité zásoby potravin a munice, ale také výrazně zhoršila pozici německých útočníků, kteří měli nyní co dělat, aby uchránili svoji drahocennou techniku před útoky spojeneckých letounů. Čas teď hrál pro Američany, ale odhodlaní obléhatelé se ještě nemínili své kořisti vzdát. Němcům navíc přišlo vhod, že řada leteckých shozů určených pro obklíčené město nenašla své adresáty a padla do jejich rukou, neboť v této chvíli již pociťovali nedostatek zásob téměř stejně jako obránci.

Na Štědrý večer připravili Němci výsadkářům ze 101. výsadkové divize nezapomenutelnou nadílku. Jeden z posledních velkých náletů kdysi mocné Luftwaffe dal mužům generála McAuliffa ochutnat medicíny, které se jejich německým protějškům v posledních měsících dostávalo téměř denně. Letecké bomby vážně poškodily nejen vojenské pozice na předměstích, ale také řadu budov v centru, Němcům se podařilo zničit mj. i stanici první pomoci na hlavním náměstí. V časných ranních hodinách pak zbytky 15. divize pancéřových granátníků a 26. pěší divize udeřily na město ze severozápadu. Příslušníci 327. pluku kluzákové pěchoty byli překvapeni, museli ustoupit a několika německým tankům a samohybným dělům se podařilo proniknout až do vesnice Hemroulle na předměstí Bastogne, kde se však jejich postup zastavil. Němci se na poslední chvíli snažili dohnat to, co se jim předtím nepodařilo. Poslední útok na město vedený 26. prosince 1944 však byl již jen zoufalým pokusem.

Případné další plány na obsazení města zhatily Pattonovy tanky, které 26. prosince prolomily německé linie a připojily se ke statečně vzdorujícím obráncům. Čas obklíčení skončil a německé velení už nemělo sílu k jeho obnovení. Bastogne bylo zachráněno, ačkoliv jeho stateční obránci ze 101. výsadkové divize vždy tvrdili, že žádnou záchranu nepotřebovali ( nutno připomenout že město bránily i další americké jednotky ). Za svou heroickou obranu města byla 101. americká výsadková divize oceněna prestižním prezidentským vyznamenáním Distinguished Unit Citation, které tak poprvé získala celá divize.

 
© 2008 - druhasvetova.com design by Jakub M.       TOPlist        archiv - o webu - kontakt
.