Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
Spustili jsme beta verzi nového vzhledu našich stránek: novy.druhasvetova.com
1. československá smíšena letecká divize v SSSR \ druhasvetova.com

 

1. československá smíšena letecká divize v SSSR

 

První československá letecká jednotka v Sovětském svazu vznikla 3. května 1944. Zpočátku nesla označení 128. československá stíhací letecká peruť a 1. června se přeformovala na 1. československý stíhací letecký pluk. Jeho jádro tvořilo 20 pilotů uvolněných ze stavu britské RAF, kteří byli na východní frontu přepraveni přes Středozemní moře, Egypt a Írán. Ke službě se vybírali výhradně dobrovolníci, jejichž motivace byla různá. Někteří doufali, že tím urychlí své nasazení v rodné zemi, jiným bylo umožněno vyhnout se tímto způsobem postihu za kázeňský prohřešek. Pro jiné bylo důvodem k odjezdu do SSSR levicové smýšlení. Polovině původně vybraných pilotů navíc Sověti neudělili vstupní vízum pro jejich antikomunistické postoje, takže seznam zájemců se musel přepracovat.

V čele skupiny stál bývalý velitel 313. čs. stíhací perutě štábní kapitán František Fajtl. Jeho motivaci mohla představovat skutečnost, že velení RAF nebylo příliš ochotno posílat na bojové lety nad území okupované západní Evropy piloty, kteří po předchozím sestřelení unikli zajetí, a hrozilo tudíž nebezpečí, že pokud by byli znovu sestřeleni a dopadeni, mohli by prozradit ty příslušníky odboje, kteří jim pomáhali při útěku.

( František Fajtl v kokpitu Lavočkina La - 5FN )

Po příjezdu do Sovětského svazu zahájili českoslovenští piloti na letištích Ivanovo a Kubinka přeškolování na letouny Lavočkin La – 5FN. Výcvik probíhal hladce, protože všichni měli bohaté bojové zkušenosti z britského Královského letectva. Totéž platilo i o dvou nových příslušnících jednotky, Antonínu Matuškovi a Ludovítu Dobrovodském. Oba dva se zúčastnili tažení pro SSSR jako příslušníci 13. stíhací letky Slovenských vzdušných zbraní. 9. září 1943 po vzletu z letiště Anapa v Krasnodarské oblasti se svými letouny Messerschmitt Bf 109G – 4 dezertovali.

Slovenské národní povstání začalo 29. srpna 1944 ve 20:00, kdy byla vyhlášena mobilizace. Následujícího dne oznámil velitel povstaleckých sil plukovník Golian, že Slovensko je ve válce s Německem. Velitel 1. československého stíhacího leteckého pluku dostal 14. září rozkaz prověřit možnosti operačního nasazení své jednotky na území kontrolovaném povstaleckými útvary. Následujícího dne odletěla čtveřice Lavočkinů La – 5FN na letiště Tri Duby u Sliače, aby zjistila, zda je možné úkol splnit. Formaci vedl štábní kapitán Fajtl a stal se prvním letcem našich hraničních jednotek, který přistál na svobodném československém území.

( 15. září 1944 přistála na povstaleckém letišti Tri Duby první čtveřice československých stíhaček Lavočkin La - 5FN vedená Františkem Fajtlem )

17. září 1944 odpoledne se uskutečnil přelet 21 letounů pluku na polní letiště Zolná u Zvolena, což byla ve skutečnosti louka, na kterou se dopravilo jen to nejnutnější technické vybavení. V této souvislosti stojí za pozornost okolnosti vzniku památné fotografie kde piloti zdraví vlajku vztyčenou na počest historicky prvního přistání letounů pluku na čs. půdě. V zájmu utajení existence letiště před nepřítelem vlajku bezprostředně po pořízení snímku spustili, vykopali stožár a díru v zemi zasypali a zakryli drnem. Podmínky na Zolné byly vskutku spartánské. Elektřinu tam přivedli až po několika dnech a ještě mnohem později přibyla do inventáře základny pojízdná letecká dílna.

Zásadní problém představovaly částečné výpadky v dodávkách paliva přiváženého transportními letouny Lisunov Li – 2 na letiště Tri Duby. Na povstaleckém území se sice nacházely zásoby německého leteckého benzínu, jeho využití jako paliva pro ruské Lavočkiny však nebylo možné schválit bez chemické analýzy provedené v SSSR, na jejíž výsledek se z nepochopitelných důvodů čekalo až do 10. října 1944. Další problém představovalo počasí. Když podzimní deště podmáčely louku, muselo se pojíždět velmi opatrně, případně došlo i k přerušení provozu na letiště. Nedostatek paliva a nepřízeň počasí způsobily, že z 39 dní strávených na Slovensku jich pluk 10 vůbec nelétal.

( Stíhací letouny Lavočkin La - 5FN 1. československého stíhací leteckého pluku na letišti Tri Duby )

V závěru slovenské anabáze operoval pluk z letiště Tri Duby, zbývajících 12 letuschopných La – 5FN odletělo za sovětské linie 25. října 1944. V průběhu svého nasazení na podporu povstaleckých sil uskutečnil pluk 573 bojových vzletů převážně na podporu pozemních vojsk. Piloti kromě toho sestřelili 13 nepřátelských letounů ( 4 Messerschmitty Bf 109, 3 Fieselery Fi 156 Storch, 2 Focke – Wulfy Fw 189, 2 Fw 190 a 1 Junkers Ju 88 a Ju 87 ). Bylo jim také přiznáno 10 zničených a 10 poškozených letadel na zemi, ale Němci později uvedli, že při útoku na letiště v Piešťanech přišli jen o 6 strojů.

Nejvyšší představitelé československého odboje v Sovětském svazu hodlali zformovat čs. leteckou divizi tvořenou dvěma stíhacími, jedním bitevním a jedním bombardovacím plukem. Realita se však od smělého plánu lišila. 2. stíhací letecký pluk byl skutečně postaven, jeho personál se však nepodařilo včas vycvičit, takže do bojů již nezasáhl. Vznikl také bitevní pluk vyzbrojený letouny Iljušin Il – 2, výcvik jejich dvoučlenných posádek však poněkud vázl a k výstavbě československého bombardovacího pluku na východní frontě nikdy nedošlo. Lze jen spekulovat, zda příčinou byly personální nebo i jiné záležitosti.

( Letový park 1. čs. smíšené letecké divize, stíhací Lavočkiny La - 5FN a bitevní Il - 2 )

Československým politickým a vojenským špičkám v Moskvě se František Fajtl nejevil jako vhodný kandidát na post velitele 1. československé smíšené letecké divize, a to bez ohledu na jeho zkušenosti, bojové zásluhy a přirozenou autoritu. V čele divize tak stanul podplukovník Ludvík Budín, ambiciózní voják s minimem bojových zkušeností. Ten samý muž se po únoru 1948, již v hodnosti divizního generála, podílel na perzekuci letců bojujících za 2. světové války ve Francii a Velké Británii. Ve svých hodnoceních označoval příslušníky západního odboje za nepřátele lidově demokratického zřízení a SSSR, což bylo v té době důvodem minimálně pro vyhazov z armády.

1. čs. smíšená letecká divize oficiálně vznikla v průběhu ledna 1945. Ještě na počátku dubna, tedy bezprostředně před zahájením bojových operací, měl 3. bitevní letecký pluk pouhých 25 vycvičených pilotů, dalších 15 procházelo výcvikem, který však do konce války dokončili pouze 4. Také 1. stíhací pluk neměl plné stavy, protože jeho část byla v rámci reorganizace převelena ke 2. stíhacímu pluku. Divize tak čítala 521 mužů. Velení nadřízené 8. sovětské letecké armády nicméně rozhodlo, že oba operačně způsobilé pluky divize zahájí bojovou činnost 14. dubna 1945.

( 1. stíhací pluk byl vyzbrojen Lavočkiny La - 5FN )

1. čs. smíšená letecká divize se ještě stačila zapojit do osvobozování Ostravy. Jednalo se prakticky o její jediné nasazení. Hlavní údernou sílu jednotky představovaly letouny Il- 2, Lavočkiny La – 5FN se využívaly především k poskytování stíhacího krytí bitevníků. Bojová činnost začala útokem na německou dělostřeleckou baterii a velitelské stanoviště tankové brigády u obce Olza. Útok provedly dvě smíšené skupiny po 8 letounech. První startovaly bitevníky, po jejich zformování nad letištěm do dvou čtveřic vzlétli stíhači, kteří se rozdělili do tří samostatných rojů. Letouny Il – 2 byly vyzbrojeny pumami o celkové hmotnosti 200 kg a čtyřmi raketami RS – 82. Zteč zahájily ve výšce 1 000 m a na rozdíl od většiny ostatních útoků nad cílem provedly stroje pouze jeden průlet, při němž se naráz zbavily veškeré munice zavěšené pod křídly.

Od 15. dubna 1945 již letouny divize útočily proti cílům ležícím na čs. území. Napadaly soustředění vojsk, mosty či nádraží v Ostravě, Opavě, Bohumíně i jinde. K pozoruhodnému souboji došlo 16. dubna, kdy byl jeden z bitevníků napaden Focke – Wulfem Fw 190. Jako střelec se jej zúčastnil někdejší příslušník 311. československé bombardovací perutě RAF, rotný Richard Husman, který po válce pod pseudonymem Filip Jánský napsal knihu Nebeští jezdci. Přestože byl poraněn střepinami vlastního zaměřovače zasaženého nepřátelskou střelou, palbu opětoval a německý letoun zasáhl. O několik dní později přišlo hlášení od pozemních jednotek, že onen německý stíhací letoun se v plamenech zřítil u vesnice Olza.

( 3. čs. bitevní pluk byl vyzbrojen obávanými bitevníky Il - 2 Šturmovik )

Během Ostravské operace provedly letouny 3. československého bitevního leteckého pluku 298 bojových vzletů v trvání 264 hodin. Jejich posádky svrhly 3 700 pum o celkové hmotnosti 90 000 kg. Vyřadili z boje kolem 1 500 německých vojáků, 45 vozidel, tank, lokomotivu, 37 železničních vozů a řadu dalších cílů.

Poslední bojové lety uskutečnila 1. československá smíšená letecká divize 2. května 1945. Přestože naši piloti zachytili v posledních dnech války vysílání pražského rozhlasu, který žádal spojenecké armády o pomoc povstalcům, nedostali povolení nad Prahu odletět. Divize operovala z letiště Poreba a hlavní město se nacházelo na samém hranici doletu jejich strojů. Českoslovenští piloti navrhovali přesun na některé z příhodnějších letišť, dokonce uvažovali, že by mohli na Němce v Praze zaútočit a při zpátečním letu provést před vyčerpáním paliva nouzové přistání, ale oba návrhy sovětské velení striktně zamítlo. Pravděpodobně se jednalo o politické rozhodnutí, protože od dubna se ve výzbroji nacházelo 8 letounů La – 7, jejichž dolet byl oproti La – 5FN o více než 200 kilometrů delší. Dne 10. května 1945 přeletěl 3. bitevní pluk na letiště Albrechtičky u Příboru a celá divize se vzápětí přesunula na pražská letiště Kbely a Letňany. Vzhledem k tomu, že většinu personálu tvořili Slováci, stala se definitivním místem poválečné dislokace divize letiště Tri Duby, Piešťany a Trenčanské Biskupce.

 
© 2008 - druhasvetova.com design by Jakub M.       TOPlist        archiv - o webu - kontakt
.