Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
.
Aljašští průzkumníci \ druhasvetova.com

 

Aljašští průzkumníci

Tato jednotka patří mezi nejméně známé americké průzkumné jednotky, protože její mise neměly skoro žádnou publicitu a operovala ve velmi odlehlých místech. Lidé si jí také někdy pletli s Eskymáckými průzkumníky. V prosinci 1942 byla zřízena Aljašská teritoriální garda jako obranná jednotka dobrovolníků. Tvořilo ji 6 000 Eskymáků rozdělených do tří pluků řízených guvernérem. Řada čet a družstev byla umístěna ve vzdálených vesnicích na pobřeží, kde sloužily jako pobřežní hlídky. Menší počet těchto eskymáckých průzkumníků sloužil jako průvodci armádních jednotek. Před válkou se velení obrany Aljašky, jehož štáb sídlil ve Fort Richardson severně od Anchorage, rozhodlo vytvořit speciální jednotku, jejímž úkolem by bylo prozkoumat a zmapovat odlehlé oblasti z obrovské rozlohy Aljašky. Složitý terén, extrémní počasí a nutnost přežívat ze dne na den v Arktidě vyžadovaly velmi zkušené muže.

( Snímek zachycující několik mužů aljašských průzkumníků během výcviku ve zmrzlé zemi nikoho )

V září 1941 pověřil brigádní generál Simon Buckner junior dva dlouholeté zpravodajské důstojníky vytvořením průzkumné jednotky. Dne 1. října 1941 tedy vznikla ve Fort Richardsonu průzkumná sekce o síle 60 mužů Aljašského velitelství obrany. Podplukovník Lawrence Castner, major William Verbeck a poručík Robert Thompson pracovali za vydatné pomoci čtyř zkušených poddůstojníků ze dvou praporů 4. pěšího pluku, kteří byli přiděleni plukovníku Chilkootu Barracksovi. Castner rekrutoval trapery, lovce, rybáře, zlatokopy, stavitele silnic a další muže, kteří měli zkušenosti se životem v přírodě. Většinou se jednalo o brance. Castner rovněž rekrutoval Eskymáky, Aleuty a domorodé indiány z řádných jednotek 4. pěšího pluku a 1. praporu Aljašské národní gardy, 297. pěšího pluku. Pro rezervní jednotku ve Fort Richardsonu byli vybíráni kvalifikovaní topografové, radiotechnici a radisté ze Spojených států.

Zkušení průzkumníci je brali na celotýdenní výcvik v horách, aby je naučili přežívat v přírodě, lovit a stopovat. Techničtí specialisté zase předávali svoje dovednosti zálesákům a ti se naučili morseovku, základní údržbu radiostanice, opravy závěsného motoru k člunům, čtení mapy a zakreslování do mapy a navigaci na řece. Naučili se vyrábět eskymácké čluny ze zvířecích kůží, saně a psí spřežení a sněžnice. Výcvik trval do května 1942. Muži si oblékali osvědčené moderní i eskymácké oděvy chránící před zimou a v první fázi používali civilní lovecké pušky. Vojenská disciplína nikoho příliš nezajímala, ani účesy nebo plnovousy. Ani na hodnosti nezáleželo. Pokud byl zadán nějaký úkol, chopil se ho ten, který měl nezbytné znalosti. Příslušníci jednotky byli brzy přejmenováni na Castnerovy hrdlořezy. Castner ovšem nebyl velitelem skupiny, ale pouze řídil její činnost. Jednotce fakticky velel Verbeck. Castner často jednotku doprovázel během operací na Aleutách a při těchto misích přebíral formálně velení. Kapitán Robert Bob Thompson formálně velel četě od roku 1943 a poručík Verlakelum byl zástupcem velitele.

 
© 2008 - druhasvetova.com design by Jakub M.       TOPlist        archiv - o webu - kontakt