Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
Spustili jsme beta verzi nového vzhledu našich stránek: novy.druhasvetova.com
78. pěčí divize \ druhasvetova.com

 

78. pěší divize

 

78. americká pěší divize vznikla 5. srpna 1917 a aktivována byla o 18 dní později v táboře Camp Dix v New Yersey. Skládala se ze čtyř pěších pluků ( 309., 310., 311. a 312. ) a tří dělostřeleckých pluků ( 307., 308. a 309. ). Jejich vybudování však trvalo skoro rok, do Francie bylo 20 000 příslušníků divize přepraveno až  na jaře 1918. Zde byli zařazeni do zálohy amerických sil připravujících se na útok na St. Mihiel a 15. září poprvé zasáhli do bojů v oblasti města Limey. Úkolem divize zde bylo provést několik menších útoků k odvrácení pozornosti nepřítele od připravované velké ofenzívy v úseku Meuse – Argone. Na počátku října byla vystřídána, přesunula se a 16. října se zapojila do bojů v Argonském lese. Podílela se na zahnání demoralizovaných německých jednotek a zapsala se mezi nejvýznačnější americké divize v 1. světové válce. V červnu 1919 byla divize demobilizována. Během války padlo 1 169 a zraněno bylo dalších 5 975 jejích příslušníků.

 

O 23 let později, 15. srpna 1942, byla divize reaktivována v Camp Butner v Severní Karolíně pod velením generálmajora Edwina P. Parkera, tvořilo ji 15 000 mužů rozdělených ve třech plucích ( 309., 310. a 311 ). Prvním úkolem divize bylo připravit se k boji, a proto se v polovině listopadu 1943 přesunula do Jižní Karolíny na cvičení v terénu. V lednu 1944 se zúčastnila manévrů v Tennessee, kde probíhaly osmitýdenní simulované boje. Během nich se ukázalo, že jednotka zvládá všechny rozkazy s jistotou a ustavila záviděníhodný rekord v úspěšnosti plnění úkolů. Z Tennessee se přestěhovala do svého nového působiště Camp Pickett ve Virginii, kde od dubna do září 1944 dokončovala přípravu na bojové nasazení.

( Znak americké 78. pěší divize tvořil blesk v červeném poli )

Po dvou letech výcviku se divize konečně 14. října 1944 v New Yorku nalodila a odplula do Velké Británie. Po doplňovacím výcviku byla následně poslána na kontinent a 7. prosince dorazila do německého příhraničního města Rotgen, ležícího 15 kilometrů jihovýchodně od Cách, kde se začala připravovat k boji. 311. pěší pluk byl 10. prosince přidělen k 8. obrněné divizi bojující v Hürtgenském lese. 309. a 310. pěší pluk posílily stavy 1. divize na linii u Entenpfuhlu a Bickerathu ještě předtím, než polní maršál Gerd von Rundstedt zahájil 18. prosince 1944 německou ofenzívu v oblasti Monschau.

V kopcovité zalesněné krajině na samém prahu Německa se muži 78. divize krčili v prochladlých zákopech a čekali na rozkaz, který je pošle do jejich první ostré akce. Sektor divize, asi 5 kilometrů široký, ležel jižně a východně od městečka Lammersdorf. Nedaleko odtud se podél řeky Ruhr táhl Západní val, který Němci prohlašovali za nepřekročitelný. Řady betonových dračích zubů se táhly v nepřerušeném řetězci, kam až oko dohlédlo. Dobře zamaskované bunkry kryly každý metr země, palebné sektory se překrývaly a ovládaly všechny přístupy. Kolem dračích zubů byly rozesety tisíce protipěchotních a protitankových min. Spirály ostnatého drátu se táhly krajinou. Spletité sítě zákopů umožňovaly obráncům bezpečné přesuny a úkryt před palbou. Celý ďábelský systém byl kryt dělostřeleckými a minometnými bateriemi.

( Muži 309. pěšího pluku na postupu k obci Simmerath )

Muži 78. pěší divize drželi pozice u Lammersdorfu. Bylo 13. prosince 1944 a hodina H byla stanovena na 6:00. Severně od 78. divize stála 1. a 9. americká armáda, britská 2. a kanadská 1. armáda a tlačily se na západní břeh řeky Rour. Prvním úkolem bylo překročit řeku a zaútočit na východ přes Kolín nad Rýnem do Porýní. Několik menších německých jednotek bránilo přehrady poblíž pramenů řeky Rour severně od Monschau. Největší a nejdůležitější z nich byla přehrada Schwammenauel, která ležela přímo proti sektoru 78. pěší divize. Ta dostala za úkol obsadit ji a udržet. Bezprostředním cílem však bylo obsadit vesnice Bickerath, Rollesbroich, Simmerath, Witzerath a Kesternich, všechny ležící v pásu Západního valu.

Plán operace vyžadoval překvapivý útok a ten se podařil. Mnoho německých vojáků na předsunutých pozicích si ani nestačilo uvědomit co se děje. Šokovaní zajatci byli rychle hnáni do týlu. Probuzení do reality útoku začali Němci pálit ze všeho, co měli. Jakmile Američané překonali minová pole, zahájily střelbu německé kulomety v bunkrech a záhy se přidaly minomety a 88 mm děla. Američtí pěšáci se pomalu přibližovali k nepříteli. Nad hlavami jim létaly 105 mm granáty, které přes ně střílelo divizní dělostřelectvo. Výbuchy přetrhaly drátěné překážky a otevřely tak pěchotě cestu blíž k německým opěrným bodům. Následně ženijní družstva náložemi likvidovala jednotlivé bunkry. Postup ale zpomalovala minová pole, která musela být označována a obcházena.

( Příslušníci 78. pěší divize hlídají dva německé zajatce v dobytém Rollesbroichu )

3. prapor 310. pěšího pluku vyrazil na cestu do Rollesbroichu, jehož okraje dosáhl v 7:30. 1. prapor 309. pěšího pluku měl za cíl Simmerath. Ve stejné době udeřil 1. prapor na křižovatku u Witzerathu. 3. prapor 309. pěšího pluku se otočil k Bickerathu, zatímco 2. prapor 309. pluku postupoval ke Kesternichu. Do setmění byly Bickerath, Rollesbroich a Simmerath dobyty, Kesternich ale drželi příslušníci německé 272. a 326. divize lidových granátníků a ti ho urputně bránili. Boj o něj zuřil další tři dny, během nichž byla obec ostřelována a kombinované týmy pěchoty a tanků se snažily proniknout do města. Neustávající palba z děl a minometů proměnila město v hromadu sutin. Konečně 2. prapor 310. pěšího pluku dosáhl východních předměstí, ale rota, která postupovala na čele, byla od zbytku praporu odříznuta nečekaným německým protiútokem. Bez vody, jídla a spojení pokračovali příslušníci roty ve statečném boji několik dní, dokud nebyli vysvobozeni. 35 německých bunkrů bylo zničeno a Američané postoupili o 2 kilometry.

Ve chvíli, kdy se 78. pěší divize připravovala dokončit obsazení Kesternachu, zahájil von Rundstedt 16. prosince 1944 ofenzívu v oblasti Monschau, 5 kilometrů jižně od Kesternachu. Po zbytek prosince a většinu ledna 1945, kdy Němci útočili na 1. a 3. americkou armádu v Ardenách, držela 78. pěší divize své pozice a podnikala místní útoky proti německé obraně s cílem ničit nepřátelská opevnění. Do konce ledna se zbytky von Rundstedtových vojsk stáhly z Belgie a znovu přišla chvíle pro spojenecký útok. Schwammenauelská přehrada, ležící východně od Kesternachu, zadržující 6 000 000 krychlových metrů vody, by při protržení hráze nejen zatopila všechny obce v údolí řeky Ruhr od Heimbachu do Doermundu, ale smetla by všechny spojenecké jednotky. Obsazení přehrady bylo proto nezbytné.

( Dva německé stíhače tanků Hetzer zničené v pouličních bojích o Kesternach )

S mohutnou podporou sborového a divizního dělostřelectva zahájili Američané další postup. Kesternich se stal znovu místem rozhořčených bojů. 2. února 1945 byla obec konečně v amerických rukách, stejně tak padly vesnice jižně od ní. Minová pole pokrytá hlubokým sněhem si vyžádala svou daň, ale vojáci 78. pěší divize se nezastavili a dobyli ves Hammer. Poté, co zajistili oblast jihovýchodně od Simmerathu, obrátili se Američané na severovýchod k městečku Schmidt a Schwammenauelské přehradě. Na vyvýšenině stojící pevnost Schmidt ovládala přístupy k přehradě vzdálené 2,5 kilometru. Po několika dnech se podařilo přes tvrdý odpor Němců proniknout až k hrázi vysoké přes 60 metrů a široké skoro 300 metrů. Stejně silná byla pata hráze, do jejíchž útrob pronikli ženisté z 303. ženijního praporu, aby zkontrolovali inspekční štoly, zda v nich nejsou nálože. Přehrada byla napůl vypuštěná, ovládání stavidel zničeno, ale hráz nebyla podminována. Velké nebezpečí pro Spojence v údolí Ruhru bylo zažehnáno.

28. února 1945 překročil 311. pěší pluk řeku a zaútočil na Hausen. Jakmile bylo toto městečko zajištěno, zahájili ženisté stavbu pontonového mostu přes Ruhr. Tváří v tvář německým samohybným dělům obsadili muži 311. pluku i Heimbach. Mezitím překročil 2. prapor 310. pluku řeku po hrázi přehrady. Cesta k Rýnu byla otevřena. Před 78. pěší divizí teď byla rovinatá krajina posetá malými vesničkami. Nebyly zde žádné německé obranné pozice a jen pár minových polí. Američané postupovali v půli března rychlým tempem a jihovýchodně od Euskirchenu se podařilo 78. průzkumné četě obsadit neporušený německý tankový muniční sklad, kde zajistili přes 1 500 tun munice a kolonu nákladních vozidel.

( Příslušníci 1. praporu 78. pěší divize na Ludendorffově mostě přes Rýn )

Vojáky na jejich další cestě většinou vítaly bílé vlajky vyvěšené z oken domů a vylidněné ulice vesnic a měst. Hitlerův rozkaz vzdorovat nepříteli do posledního dechu již neposlouchal téměř nikdo. Muži 309. a 311. pěšího pluku během 8 dní zajali 1 500 německých vojáků a obsadili 45 obcí. Dosáhli řeky Ahr a zajistili neporušené mosty. Německá armáda na západ od Rýna přestala existovat. Mezitím byl 310. pěší pluk ve spolupráci s 9. obrněnou divizí motorizován, aby co nejrychleji dorazil k Rýnu. Do 7. března 1945 obsadili příslušníci divize dalších 35 vesnic a zajali na 2 300 nepřátel. Stejného dne bylo zjištěno, že Ludendorffův most přes Rýn je stále neporušený a muži 1. praporu dostali rozkaz obsadit jej. Následujícího dne ve 4:30 překročil prapor most a vstoupil do Erpelu. Během následujících dvou dní se na východní břeh dostala celá 78. pěší divize. Němci se zoufale snažili zničit most leteckými údery, ale Američané již byli na východním břehu pevně uchyceni a rozšiřovali své předmostí.

1. prapor 309. pěšího pluku překročil dálnici spojující Porúří s Frankfurtem nad Mohanem. Tisíce a tisíce zajatců byly posílány do týlu. Ve snaze zastavit spojenecký postup vrhli Němci do boje zbytky různorodých jednotek. 1. a 9. americká armáda se poté řítily Porúřím. Do konce března 1945 postupovala 78. pěší divize podél řeky Sieg a na počátku dubna se obrátila k severu jako součást jižního ramene kleští, které 1. dubna dokončily obklíčení rúrské kapsy, v níž uvízlo na 300 000 německých vojáků. 6. dubna překročila divize Sieg. 15. dubna kapitulovala do rukou divize německá posádka Wuppertalu. O čtyři dny později přestala rúrská kapsa existovat. 17. dubna 1945 po 128 dnech nepřetržitého bojového nasazení, byla divize přeřazena z první linie do zálohy k zaslouženému odpočinku, v Německu pak jako součást okupačních sil zůstala až do 22. května 1946, kdy byla deaktivována.

 
© 2008 - druhasvetova.com design by Jakub M.       TOPlist        archiv - o webu - kontakt
.