Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
.
11. SS – Freiwilligen Panzergrenadier Division Nordland \ druhasvetova.com

 

11. SS – Freiwilligen Panzergrenadier Division Nordland

11. SS – Freiwilligen Panzergrenadier Division Nordland vznikla začátkem roku 1943 na základě rozkazu OKW uvést v činnost nový tankový sbor SS. Tento nový sbor měl být označen III. SS – Panzerkorps a měl mít ve svých řadách tolik germánských dobrovolníků, kolik jen bude možné. Nordland měla obsáhnout divizi SS Wiking, společně s novou – germánsko – skandinávskou divizí, která se ještě měla vytvořit. Sborové velitelství bylo uvedeno v činnost 30. března 1943, ale ukázalo se, že je nemožné stáhnout divizi Wiking z východní fronty a plány na postavení nového sboru se zdržely. Avšak provádění plánu na vytvoření nové dobrovolnické divize SS pokračovalo. Himmler chtěl dát nové divizi jméno Waraeger, jako připomínku švédské vikinkgské gardy Varjagů, která sloužila jako tělesná stráž byzantských císařů v raném středověku. Hitler, daleko praktičtější než jeho okultismem posedlý kat, považoval název za příliš obskurní a rozhodl, že poctu si zaslouží jméno zkušeného dobrovolnického pluku Nordland.

V červenci 1943 nařídil, aby byla divize pojmenována Nordland. Měla se lišit od prototypu dobrovolnické divize Wiking svou skladbou. Ačkoliv kolem mnohonárodnostního složení elitní divize Wiking dělala nacistická propaganda hodně povyku, ve skutečnosti hodně jejích příslušníků a téměř všichni vyšší poddůstojníci a důstojníci byli Němci. V nové divizi Němci doufali, že využijí daleko větší procento zahraničních dobrovolníků, především ve vyšších hodnostech. Při naplňování stavu divize byly do značné míry využity zbytky rozpuštěných germánských legií a rozhodně měla ve svých řadách daleko více národností, než se dalo najít v jakékoliv jiné divizi Waffen – SS. Na konci války v divizi buďto sloužili, anebo k ní byli přiřazeni vojáci z Dánska, Estonska, Finska, Francie, Nizozemska, Norska, Švédska, Švýcarska a dokonce i hrstka britských dobrovolníků. Hlavní bojové jednotky byly složeny ze zkušených bojovníků, veteránů Legion Norwegen a Freikorps Danmark. Řady byly doplněny příslušníky Volksdeutsche a Reichsdeutsche. Prvním velitelem divize byl SS – Brigadeführer und Generalmajor der Waffen – SS Friedrich Fritz von Scholz, který byl předtím velitelem pluku Nordland divize Wiking.

( Zneškodňování protitankové miny ženistou divize Nordland )

Po skončení výcviku byly Nordland a III. SS – Panzerkorps poslány do Chorvatska, aby získaly bojové zkušenosti ve válce proti Titovým komunistickým partyzánům. Nordland se zapojila do boje 28. srpna a vybojovala několik krutých bitev proti stejně krvelačnému nepříteli. Těsně předtím, než byla Nordland převelena jinam, 12. listopadu 1943, byla povýšena na plnohodnotnou jednotku tankoborníků. Společně se III. SS – Panzerkorps se začala Nordland 25. listopadu přesunovat na východní frontu a své postavení v rámci skupiny armád Sever naplno zaujala do 22. prosince 1943.

Divize dorazila do leningradského sektoru, kde se účastnila neúspěšného německého pokusu odrazit masivní sovětský průlom z oranienbaumské kapsy, který nakonec úspěšně ukončil 900denní obléhání Leningradu. Během dalších tří měsíců nepřetržitých bojů byli Němci vrženi zpět za řeku Narvu. Bojů na Narvě se dokonce účastnilo tolik dobrovolnických jednotek, že dostala jméno bitva evropských SS. Ačkoliv Němci byli přinuceni k ústupu, dlouhé období bojů vyčerpalo i Sověty. Postup Rudé armády začal ztrácet hnací sílu a bitva na Narvě se stala bitvou odstřelovačů. Během tohoto období zle postižené první prapory pluků Norge a Danmark byly za účelem odpočinku a přestavby staženy do Německa. K divizi Nordland se už neměly nikdy vrátit. Poté co byly v prosinci 1944 jejich stavy doplněny na plné počty, byly oba prapory přiděleny divizi Wiking. Začátkem roku 1945 byly přesunuty na jih, kde se neúspěšně pokusily vymanit ze sevření Rudé armády Budapešť.

( Rukávová páska 11. divize SS Nordland )

Na baltské frontě začal počátkem června 1944 sovětský tlak vzrůstat a brzy bylo jasné, že se připravuje mohutný sovětský úder. Potom, 22. června, na třetí výročí operace Barbarossa, byla proti skupině armád Střed odstartována operace Bagration. Byla to dlouho očekávaná sovětská letní ofenzíva a způsobila v německých liniích trhlinu v šířce 400 km, přičemž zničila celou německou skupinu armád. Rychlý sovětský postup hrozil, že v pobaltských státech budou izolovány stovky tisíc německých vojáků. Aby Němci zabránili tomuto odříznutí svých sil, začali plánovat ústup z předmostí na Narvě na linii Tannenberg. V průběhu července a srpna se vojáci III. SS – Panzerkorps účastnili nejkrutějších bojů, k jakým na východní frontě došlo.

Dne 14. září 1944 německé síly v Estonsku dostaly rozkaz ustoupit do Lotyšska. Do rána 22. září zaujala Nordland postavení 30 km severovýchodně od Rigy, lotyšského hlavního města. Do večera byla Nordland přesunuta jihovýchodně od města. Její příchod zamezil obklíčení německé 18. armády sovětskými silami. Zatímco postup Rudé armády pokračoval, Nordland se zvolna a za nepřetržitých urputných bojů stáhla do kuronské kapsy, odkud byla začátkem roku 1945 evakuována do Německa. V té době byly III. SS – Panzerkorps včetně Kampfgruppen z 27. SS – Freiwilligen Grenadier Division Langemarck, 28. SS – Freiwilligen Grenadier Division Wallonien, částmi 10. SS – Panzer Division Frundsberg a Nordland podřízeny nově vytvořené 11. tankové armádě pod velením SS – Obergruppenführera Steinera.

Dne 21. února byl učiněn závěr, že proti neustále sílícímu nepříteli nelze dosáhnout žádných užitečných zisků bez neúnosných ztrát a tak Steiner nařídil všeobecný ústup na severní břeh řeky Iny. Mezi 23. a 28. únorem se III. SS – Panzerkorps zvolna stahoval do oblasti kolem Stargardu a Štětína na severním toku řeky Odry. Sbor se účastnil těžkých bojů v okolí Gdaňska, Štětína a Stargardu, než se stal částí sil bránících Berlín. Ve 20 hodin 30. dubna byl velitel Kampfgruppe Norge a Danmark, SS – Strumbannführer Ternedde informován o Hitlerově smrti. Ternedde dostal rozkaz probít se s přeživšími příslušníky své formace do zničeného města. Jen málo z nich se během této akce dostalo do bezpečí. Ostatní byli zajati nebo padli v posledních hodinách obrany Reichstagu a dalších vládních budov. Do 1. května 1945 Sověti zlomili síly posledních obránců Reichstagu a organizovaný odpor ve zničeném městě skončil. Když se 2. května setmělo, několik přeživších příslušníků divize Nordland a zbytek obránců berlínské posádky, asi 13 000 mužů, vypochodovalo do sovětského zajetí.

Velitelé

SS – Brigadeführer Franz Augsberger

( 22. března 1943 )

SS – Gruppenführer Fritz Scholz

( 1. květen 1943 )

SS – Brigadeführer Joachim Ziegler

( 27. červenec 1944 )

SS – Brigadeführer Dr. Gustav Krukenberg

( 25. duben 1945 )


Po
četní stavy divize

Prosinec 1943

11 393 důstojníků a mužů

Leden 1944

11 749 důstojníků a mužů

Prosinec 1944

9 000 důstojníků a mužů

 
© 2008 - druhasvetova.com design by Jakub M.       TOPlist        archiv - o webu - kontakt