Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
.
Vzestup armády SS, 1933-1939 \ druhasvetova.com

 

Vzestup armády SS, 1933 – 1939

runa-ss.jpg

Po krvavé čistce v roce 1934, která oslabila SA a po Hitlerově uzurpaci diktátorské moci nad Německem se SS rozrostly v mohutnou sílu, rozdělenou na Allgemeine – SS ( Všeobecné SS ) a Waffen – SS ( Zbraně SS ). Krvavá čistka byla krutým a názorným příkladem síly, jakou si v Německu získaly SS. Staly se nástrojem, který mohl Hitler využívat k prosazení svých politických cílů. Během jediného měsíce od Noci dlouhých nožů se SS staly zcela nezávislé na SA. Ty však existovaly i nadále. Náčelníkem štábu ( Stabschef ) se stal Viktor Lutze, který do té doby vedl SA v Hamburku a při čistce se stal hlavním vnitřním pomocníkem. Všichni muži ve věku od 18 do 35 let byli povoláni do aktivní vojenské služby, v roce 1935 Hitler důrazně demonstroval své odstoupení od podmínek versailleské smlouvy tím, že znovu zavedl brannou povinnost. Starší muži, kteří zůstali v SA, hráli vedlejší roli ve vojenském životě Třetí říše, věnovali se hlavně výcviku a domobraně ( Landsturm ). V důsledku celé této situace neměly již SS žádného soupeře na své cestě k polovojenskému křídlu NSDAP.

Již z pouhého hlediska nárůstu členské základny nemohlo být pro SS nic významnějšího než Hitlerův vzestup k moci. Hitler se v srpnu roku 1935 prohlásil za vůdce, v té době již sloučil úřad kancléře a prezidenta a v průběhu prvních let své moci nechal vydat řadu zákonů, které soustřeďovaly veškerou moc do jeho rukou. Patřil k nim také zákaz opozičních politických stran a změna textu vojenské přísahy dne 2. srpna 1934, kdy všechny vojenské složky přísahaly věrnost samotnému vůdci a nikoli ústavě nebo národu. Himmlerovým SS přinesl Hitlerův triumf ničím neomezovanou možnost růstu. Do konce roku 1933 vzrostl počet jejích příslušníků na 204 000 a v následujících pěti letech se pak ještě více než zdvojnásobil. Jak vzhledem k členské základně, tak i k vzrůstajícímu politickému vlivu se SS změnily v organizaci se složitější a pestřejší strukturou.

( Příslušníci SS přísahají v roce 1934 věrnost svému vůdci )

Rozdělení SS

Na podzim roku 1934 byly jednotky SS rozděleny na dvě základní části a toto rozdělení vydrželo až do roku 1945. Na jedné straně to byly Allgemeine – SS ( Všeobecné SS ). To bylo v zásadě nebojové křídlo SS, které se skládalo z příslušníků, pracujících na plný nebo částečný úvazek, kteří se zabývali správními, ekonomickými, rasovými, právními, bezpečnostními a personálními problémy. Z Allgemeine se stala rozvětvená organizace, zahrnující vše od koncentračních táborů až po správu obchodních zájmů SS. Od Allgemeine se zcela lišily Bewaffnete – SS ( Ozbrojené složky SS ). Tímto názvem byly označovány jednotky zaměřené na bojovou činnost, z nichž později vznikly Waffen – SS.

Allgemeine – SS, 1933 – 1939

I když Waffen – SS získaly lví podíl na historické proslulosti SS, daleko větší vliv měly bezpochyby Allgemeine – SS. Pod působnost Allgemeine – SS spadal bezpočet institucí, zabývající se všemi aspekty řízení SS a dozoru nad nacistickým státem. Porozumění předválečnému vývoji některých klíčových oddělení je však důležité pro pochopení činností SS a jejich celkového programu. V roce 1933 Hitlerův režim, který bezpochyby očekával významný růst počtu politických vězňů, začal budovat systém koncentračních táborů, v nich měli být tito vězni shromažďováni. První tři tábory vznikly v Dachau, Buchenwaldu a Sachsenhausenu a SS byly přirozeným a politicky spolehlivým kandidátem na poskytnutí strážních jednotek. Odpovědnost za tyto jednotky měl Brigadeführer Theodor Eicke, který smutně proslul nemilosrdnými táborovými pravidly, jdoucími nad rámec standardů SS. Eicke, původně velitel tábora Dachau, byl v červnu roku 1934 dosazen do funkce inspektora koncentračních táborů a strážních útvarů SS. Převzal tak dřívější strážní jednotky SS, známé pod názvem Wachmannschaft a v roce 1936 je přeorganizoval do příznačné podoby děsivých SS – Totenkopf – verbände       ( oddíly Umrlčích lebek SS ). Tyto oddíly budily děs a to nejenom v koncentračních táborech v Německu a na obsazených územích, ale také jako válečná odnož Waffen – SS, pozdější obávaná 3. tanková divize SS Totenkopf.

( Theodor Eicke, původně velitel koncentračního tábora Dachau, od června 1934 inspektor koncentračních táborů a strážních útvarů SS )

RuSHA

Oddíly SS – Totenkopf se staly nedílnou součástí holocaustu, avšak nebyly jedinou institucí v Allgemeine – SS, která byla vytvořena k prosazování rasové politiky. Hlavní rasový a osidlovací úřad SS ( RuSHA ) vznikl už roku 1931 a roku 1935 se stal pod stejným názvem oficiálním úřadem Třetí říše. Původně ho řídil mysticky založený Walter Darré. Tento úřad se pilně zabýval rasovou čistotou členů SS a hlídal záležitosti, jakými byly předci, svatby a povolení ke vstupu do armády. RuSHA se rozrostl na 11 úřadoven, což naznačuje, jaký důraz kladly SS na rasovou čistotu, i když se později přísnost těchto původních směrnic ve válečných letech dosti uvolnila, protože nutně potřebovaly nové členy. Kromě provozování koncentračních táborů jsou Allgemeine – SS také známy rozsáhlou a důkladnou policejní činností, vykonávanou hlavně mimořádně nadaným Reinhardem Heydrichem.

Přesvědčený nacista Heydrich vstoupil do řad SS v roce 1932 a Himmlerovu pozornost zaujal tento talentovaný charizmatický muž již počátkem 30. let. Heydrich byl zplnomocněn vytvořit první bezpečnostní složku NSDAP, spadající pod velení SS. Výsledkem byl Sicherheitsdienst SD ( Bezpečností služba ), který byl zpočátku pouze stranickou pomocnou bezpečnostní složkou, později ( roku 1938 ) se však stal jakousi službou strany. SD představoval z hlediska podřízenosti vůči SS pouze vrcholek ledovce. V roce 1936 byl Heydrich jmenován šéfem Sicherheitspolizei ( Bezpečností policie, Sipo ), která byla dodatečnou zpravodajskou organizací státu/SS zahrnující Geheime Staatspolizei ( Státní tajnou policii, Gestapo ) a detektivní aktivity Kriminalpolizei ( Kriminální policie, Kripo ).

( „Asfaltoví“ vojáci, aneb příslušníci Leibstandarte SS Adolf Hitler, 1938 )

Od bezpečnostní policie se lišila pořádková policie, vykonávající běžnou pořádkovou službu v ulicích a vyšetřující vše od zločinů až po dopravní přestupky. Himmlerovou horoucí touhou však bylo sloučit všechny policejní a zpravodajské služby Třetí říše pod svou pravomoc. V roce 1936 dostal volnou ruku, protože se stal říšským vedoucím SS a šéfem německé policie na říšském ministerstvu vnitra. Toto postavení umožnilo Himmlerovi celkovou kontrolu nad policejními složkami Třetí říše včetně pořádkové policie. Za zmínku stojí, že pořádková policie, která nyní technicky spadala pod pravomoc Allgemeine – SS, si zachovala civilní strukturu a systém hodností a mnozí z jejích důstojníků nebyli příslušníky SS a dokonce ani členy NSDAP. Nicméně Himmlerova svrchovanost nad policejními složkami a jeho upevňující se nadvláda nad soudním systémem vedly k tomu, že SS začaly postupně kontrolovat všechny záležitosti zákona a pořádku a směřovat je k vlastním rasovým a politickým cílům.

Ozbrojené SS

Vzhledem ke kořenům této organizace bylo přirozené, že se základní součástí rozrůstajících se SS stanou ozbrojené síly. Jedním z prvních polovojenských těles SS byla SS – Stabswache Berlin, narychlo zorganizovaná jednotka v počtu 117 mužů, jíž velel Josef Sepp Dietrich. V roce 1933 Himmler tuto jednotku přejmenoval na Leibstandarte – SS Adolf Hitler ( LSSAH, Oddíl tělesné stráže Adolf Hitler ) a právě tato jednotka se později v roce 1942 rozrostla přes velikost brigády až v první regulérní bojovou divizi SS a to v 1. tankovou divizi SS Leibstandarte – Adolf Hitler. Kromě jednotek, jakou byla LSSAH, vytvářely SS také Politische Bereitschaften ( Politické pohotovostní jednotky ), které byly nasazovány v podstatě jako městské vojenské zálohy k rozbíjení komunisty organizovaných nepokojů a stávek. Skládaly se jak z oddaných členů strany, tak i z mužů, kteří nemohli jinde vstoupit do polovojenské služby. Velitelé pocházeli z řad německé armády a propuštěných veteránů Reichswehru.

( Muži z jednotky Leibstandarte – SS Adolf Hitler při oslavách 6. výročí jmenování Adolfa Hitlera říšským kancléřem )

V říjnu roku 1934 Himmler provedl hlubší reorganizaci, která oddělila všechny ozbrojené složky SS od Allgemeine – SS. Politické pohotovostní jednotky a další ozbrojené složky byly sloučeny do kategorie SS – Verfügungstruppe ( Dispoziční jednotky SS, SS – VT ). Po roce 1935 byly SS – VT organizovány do běžných praporů a pluků, z čehož bylo zřejmé, že budou používány jako doplňkové síly vedle pravidelné armády. Hitler se usilovně snažil přesvědčit armádní generály, že SS – VT nejsou míněny jako náhražka armády. V roce 1934 Hitler sám v rozhovoru s Himmlerem popsal důvody vytvoření SS – VT. Představoval zde ozbrojené složky SS téměř jako vzorový příklad čestnosti a respektu – armáda nacistické strany měla být příkladem odhodlání přinášet oběti. Mohl ale také klidně dodat, že SS jsou zde jednoduše od toho, aby vykonávaly špinavou práci. Koncem 30. let trpěli němečtí židé krutou perzekucí a nová rasistická legislativa z nich učinila vyděděnce v jejich vlastní zemi. V noci z 9. na 10. listopadu roku 1938, údajně jako reakci na pokus mladého polského žida o zavraždění německého diplomata v Paříži, vyzval Heydrich oddíly SS a nacistickou mládež, aby provedly pogrom na židy a jejich majetek ve městech po celém Německu. Během této tzv. Křišťálové noci bylo zavražděno 91 židů, vyrabováno 7 500 židovských obchodů a vypáleno 260 synagog. Himmlerovy SS byly zcela zjevně nástrojem tohoto teroru.

SS výrazně podporovaly pocit sounáležitosti s elitou, což ve spojení s atraktivní uniformou a výraznou identitou neobyčejně přitahovalo mladé muže. Příslušníci SS se považovali za součást bratrstva, nikoli pouze za polovojenské jednotky. V řadách SS panoval – přinejmenším v předválečných dobách – intenzivní pocit sounáležitosti a předurčení. Příslušníci SS byli vybíráni podle přísných kritérií. Zájemci o členství se museli vyznačovat dokonalou fyzikou kondicí a to často mnohem lepší než v případě pravidelné vojenské služby, museli mít určitou tělesnou výšku, museli dokázat svůj árijský původ a čistý trestný rejstřík. Himmler trval na splnění tohoto posledního bodu, protože v Allgemeine – SS po Hitlerově převzetí moci pronikla do složek bezpečnostních služeb celá řada nežádoucích osob. Tito nováčci, označovaní příslušníky staré gardy posměšně jako březnové fialky, byli Himmlerovými lidmi v letech 1934 – 1935 velmi důkladně prošetřováni a celé tisíce jich byly z řad SS zase vyloučeny. Přijatí šťastlivci se obvykle upisovali ke službě na čtyři roky ( nižší hodnosti ), na dvanáct let ( poddůstojníci ) nebo na dvacet pět let ( důstojníci ), přičemž poddůstojníci se mohli po dvou letech služby přihlásit k důstojnickému výcviku.

( Důstojníci SS se svým podpisem zavazovali k dvaceti pěti letům služby )

Uchazeči o přijetí k SS byli vysoce motivováni a počáteční zájem o lidi z venkovských oblastí ( který byl výrazem Himmlerova obdivu k venkovskému životu ) způsobil, že mnozí z nich si přinášeli vynikající znalosti zemědělství. Velitelé Wehrmachtu často žárlili na schopnost SS opatřit si kvalitní rekruty, i když lze prohlásit, že vzdělání příslušníků SS nedosahovalo úrovně armády, přibližně 50 % rekrutů do Waffen – SS mělo pouze základní vzdělání a také důstojnický sbor zaostával za vysokoškolským vzděláním většiny armádních důstojníků. Předností příslušníků SS však obvykle byla velká mentalita a fyzická výdrž a touha vyniknout.

Výcvik

Výcvik ozbrojených jednotek SS probíhal v podstatě podobně jako základní pěchotní výcvik, i když zde byl kladen důraz na schopnost rychlého manévrování a důsledné bezohlednosti k osobě nepřítele. Výcvik většinou probíhal ve výcvikových prostorech v blízkosti města, v němž oddíl sídlil. Hlavním cílem veškerého výcviku bylo vychovat zcela necitelné tvrdé muže a v této snaze SS značně uspěly. Každodenní výcvikový režim byl zaměřen na zvládnutí zacházení se zbraněmi a to obzvláště se zbraněmi ručními. Náročné pochody, výcvik v soubojích beze zbraní a utkání v boxu, to vše pomáhalo nováčkům zvykat si na bolest. Kdo těmto vysokým nárokům nedokázal dostát, nemusel být nutně vyloučen. Často nalezl uplatnění v méně fyzicky náročných jednotkách, například jako spojovací technik nebo kuchař. Procento neúspěšnosti však zůstávalo vysoké. Rozhodujícím prvkem ve formování rekruta SS byla ideologická indoktrinace. Zde je nutné mít na paměti, že SS byly výlučně nacistickou ozbrojenou složkou a proto si jejich příslušníci museli hluboce vštípit nacistické hodnoty. Přinejmenším třikrát týdně prodělával každý nováček školení v nacistické ideologii a teorii s obzvláštním důrazem na osvojení si rasových konceptů NSDAP. Nováčci byli přesně instruováni, koho považovat za podlidi ( Untermenschen ), židy, cikány, Slovany a homosexuály.

 
© 2008 - druhasvetova.com design by Jakub M.       TOPlist        výměna odkazů - o webu - kontakt