Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
Spustili jsme beta verzi nového vzhledu našich stránek: novy.druhasvetova.com
SA a počátky SS \ druhasvetova.com

 

SA a počátky SS

Elitní bojová a bezpečnostní složka SS formálně vznikla a spadala pod pravomoc SA ( Sturmabteilung – úderné oddíly ), což bylo polovojenské křídlo NSDAP. V průběhu několika let se však SS uvolnily z pravomoci SA a byly podřízeny přímo Hitlerovi.

Hákový kříž na přilbách, černo – bílo – rudá páska, Úderný oddíl je naše jméno.

Tato stará pochodová píseň úderných oddílů SA, již převzaly od Freikorpsu Brigade Ehrhard, naznačuje jak jejich loajalitu k Hitlerovi, tak i úzké vazby k budoucí nacistické straně. Ironií osudu zůstává skutečnost, že k pozdější likvidaci velení SA použil Hitler SS, tzn. vlastní odnož SA. Počátky SS byly ve srovnání s početnou členskou základnou SA velmi skromné. Výhodou SS však bylo jejich přímé spojení s Adolfem Hitlerem, který se měl stát nejmocnějším mužem celého Německa.

Oddíly tělesné stráže

SA, podobně jako SS, byly ve svých počátcích oddíly tělesné stráže. Na počátku 20. let byly politické schůze DAP/NSDAP velmi bouřlivé a často končily násilím. Právě proto si strana založila své vlastní oddíly tělesné stráže, které měly chránit jejich řečníky. První podobou SA bylo Rollkommando, složené hlavně z členů Freikorpsů. Později se z něj stal oddíl Zeitfreiwilligen ( dočasní dobrovolníci ), obsazovaný především dobrovolníky Reichswehru z 19. minometné brigády. Toto uskupení bylo zakrátko opět přejmenováno na Ordnertruppe ( pořádkový oddíl ). Tyto názvy však mohly přilákat nevítaný zájem, proto začal být používán krycí název oddělení tělovýchovy a sportu, který snáze unikl pozornosti Spojenecké kontrolní mise.

( Příslušníci tělesné stráže SS defilují na slavnostní přehlídce berlínskými ulicemi )

Koncem roku 1921 se oddílu tělesné stráže Německé dělnické strany ( DAP ) konečně dostalo trvalejšího názvu Sturmabteilung ( Úderný oddíl, SA ). SA však mělo zakrátko překročit poslání pouhého útvaru tělesné stráže. Oddíly kopírovaly věrně strukturu německé armády a staly se paramilitární organizací – vzniklo z nich polovojenské křídlo Německé dělnické strany, jehož úkolem byla ochrana členů strany a boj s komunistickými skupinami. SA, jejichž příslušníci nosili výrazně hnědé uniformy ( odtud jejich přezdívka hnědokošiláci ), přerostly do roku 1932 do podoby zastrašovací organizace se 400 000 členy. V srpnu roku 1934 měly SA již 2,9 milionu příslušníků. Staly se tak výraznou oporou nacistické strany při jejím vzestupu k moci, což však neznamenalo, že by byly pevnou součástí Hitlerových plánů do budoucna. Ačkoli byly SA přidružené k NSDAP, vyznačovaly se nezávislým a revolučním duchem.

Skládaly se z valné části z tlup hrdlořezů, loajálních více ke svým vlastním důstojníkům než k samotnému Hitlerovi. I když funkci nejvyššího vedoucího SA zastávali přívrženci strany včetně Hermanna Göringa v roce 1923 a samotného Hitlera v letech 1930 – 1931, hlavní vliv v SA měl Ernst Röhm, homosexuál s násilnickými sklony, rozhodnutý dostat se v Hitlerově závěsu k moci. Röhm byl od prvních dnů stranického boje Hitlerovým blízkým přítelem a stal se výkonným proviantním důstojníkem polovojenských složek Německé dělnické strany.

( Oddíly SA dosáhly v polovině roku 1934 počtu téměř 3 000 000 mužů )

Vztah mezi Röhmem a Hitlerem se prudce změnil po neúspěšném pivním puči v roce 1923, který byl násilným pokusem Německé dělnické strany a SA o uchopení moci. Puč skončil nezdarem a přední členové strany se ocitli ve vězení ( včetně Hitlera a Röhma ). Organizace SA byla zakázána, ale udržela se naživu tím, že se dočasně přejmenovala na Frontbann. Když byl Hitler v prosinci 1924 propuštěn z vězení, uvědomil si, že Röhm si v SA buduje svou vlastní pozici, kterou by mohl v budoucnu podkopat jeho vlastní autoritu. Členská základna SA z velké části odmítala kapitalismus, armádu i vládu. Hitler zastával postoje zcela opačné. Stejnou měrou, jakou SA Hitlera podporovala, ho tedy i ohrožovala a on si uvědomil, že jako protiváhu potřebuje svou vlastní osobní stráž.

Zrození SS

Skutečnému založení SS předcházel pivní puč v Mnichově. V březnu roku 1923 Hitler nařídil vytvořit tzv.  Stabswache ( štábní stráž ), jejíž členové se od SA odlišovali černými čapkami s odznakem smrtihlava. Muži štábní stráže i SA nosili na rukávech stejné pásky s hákovým křížem. Stabswache však neměla dlouhého trvání, protože později v témže roce Hitler vytvořil Stostrupp Adolf Hitler ( úderný oddíl Adolf Hitler ). Tento oddíl byl směsicí tvrdých členů strany a Hitlerových příznivců včetně některých osobností, jež se měly stát význačnými postavami nacistické éry, jako byl Rudolf Hess, Ulrich Graf a Josef Sepp Dietrich. Stostrupp Adolf Hitler nebyl velký oddíl, pravděpodobně neměl víc jak dvacet příslušníků a jeho existenci přerušil neúspěch pivního puče v listopadu téhož roku.

( Příslušníci Stabswache nosili od roku 1923 tyto uniformy, které je odlišovaly od SA černými vázankami a čapkami se smrtihlavem )

Vznik těchto prvních oddílů tělesné stráže byl projevem Hitlerovi touhy mít k dispozici elitní jednotky určené pouze pro jeho vlastní potřebu, nikoli pro potřebu širší organizace. Z bývalých členů Stostrupp Adolf Hitler vytvořil novou tělesnou stráž s názvem Schutzstaffel ( SS – ochranný oddíl ), název pravděpodobně vymyslel Hermann Göring. Oddíl SS, který vedl Julius Schreck, byl sice nepatrnou, zato ale velmi důležitou silou. Kromě černých kravat se esesáci příliš nelišili od příslušníků SA. Přesto založení SS signalizovalo, že se Hitler považoval za cosi víc než jen za důležitou součást stranického aparátu a také odráželo napětí mezi Hitlerem a nepoddajnou SA.

Toto však byly pouze počátky SS a budoucnost této složky byla velmi nejistá. V letech 1925 – 1929 se členská základna SS rozrostla přibližně na 1 000 mužů, v hnutí se však šířila nespokojenost. Hitler, aby uklidnil velitele SA Franze Pfeffera von Salomona, přiřadil SS pod pravomoc vedoucího SA, což mělo za následek, že SA omezila početní potenciál SS ( vedení SA snížilo početní stav SS na 10 % počtu členů SA v místních organizacích a povolovalo založení SS pouze tehdy, když byla místní organizace SA v plném počtu ). To, že SS hrály vedle SA pouze druhé housle, demoralizovalo řadové členy SS i jejich vedení. V roce 1929 byl však do funkce Reichsführera SS ( říšského vedoucího SS ) jmenován Heinrich Himmler a situace SS se změnila k lepšímu.

( Muži z hnědých oddílů SA v Mnichově, 1937 )

Himmler přesvědčil Hitlera o svých plánech s SS, jejichž součástí bylo přebudování celé organizace do podoby mnohem silnější a rasově čisté elitní armádní složky a byl poté v roce 1927 Hitlerem jmenován do funkce zástupce říšského vedoucího SS. V lednu roku 1929 rezignoval na svou funkci říšského vedoucího SS Erhard Heiden a Himmler nastoupil na jeho místo. Je nesnadné zveličovat důležitost tohoto Himmlerova vzestupu, jehož důsledkem bylo přebudování SS z nevýznamného oddílu tělesné stráže na dominantní polovojenskou politickou sílu v Německu. Působivý byl samotný nárůst členské základny. V prosinci roku 1930 už měly 2 727 příslušníků, což byl téměř trojnásobek stavu z předchozího roku. Na zájem o vstup do SS měla bezpochyby vliv také hospodářská krize – SS představovaly v oněch těžkých dobách dobrou možnost zaměstnání.

Působivá disciplína členů SS však začala přitahovat zájemce s vyšší úrovní, než jakou měli muži se silnými pažemi, kteří vstupovali do SA. Himmler také zavedl výrazné prvky rituální a rasové sounáležitosti, které se zamlouvaly mladým adeptům. Každý kandidát o členství v SS musel například prokázat svůj árijský původ, sahající několik generací nazpět, židovští, polští nebo jiní slovanští předci znamenali automatický konec všech nadějí. Je nepravděpodobné, že by Himmler spojoval tělesnou výšku s rasovou čistotou krve na základě nějakého romantického nutkání.

( Muži z jednotky Leibstandarte SS Adolf Hitler při slavnostní přehlídce pochodují před Heinrichem Himmlerem, říšským vedoucím SS, Adolfem Hitlerem a Seppem Dietrichem, velitelem Leibstandarte SS  Adolf Hitler )

Spor s SA

V roce 1930 došlo k několika změnám ve vztahu k SA, které upravily statut a vyhlídky SS. Za prvé, Hitler přislíbil SS operační nezávislost na SA. Oddíly SS již nemusely přijímat rozkazy od velitelů SA. K zdůraznění tohoto nového statutu byly SS vybaveny novými uniformami. Černé rajtky, černá blůza se 4 knoflíky, černá vázanka, páska se svastikou s černými okraji a černá čapka s odznakem smrtihlava. SS prodělaly také reorganizaci vnitřní struktury. Na operační úrovni byl základním útvarem Sturm ( rota ) v počtu 70 – 120 mužů, tři tyto Stürme tvořily Sturmbann ( prapor ) a tři nebo čtyři Sturmbanne tvořily Standarte ( pluk ) s počtem až 3 000 mužů. Na širší národní úrovni byla také přerozdělena území působnost SS. Původně byly složky SS řízeny oblastními územními velitelstvími SS – Oberführerbereiche, která byla tři: východní, západní a jižní.

V roce 1931 byla územní velitelství SS – Oberführerbereiche přeorganizována jako divize ( Gruppen ), jejich počet byl zvýšen na pět. Tyto Gruppen byly poté přejmenovány na hlavní okruhy Oberabschnitte. Pod Oberabschnitte spadaly SS – Abschnitte ( okruhy SS ). Ty byly původně vybudovány uvnitř Německa, v Rakousku a protektorátu Čechy a Morava, později však byly rozšířeny i na území okupovaného Polska a Francie. Každý Abschnitt obsahoval určitý počet Standarten. Kompletní celek spadal v letech 1929 až 1935 pod SS – Amt, hlavní velitelství SS, kterému velel Himmler.

( Dva velcí rivalové, Heinrich Himmler říšský vedoucí SS a Ernst Röhm vrchní velitel SA )

Velení SA si vzrůstající měrou uvědomovalo, že Hitler dává přednost SS před SA a že Himmlerovy pravomoci nepřijatelně rotou. SS již skutečně nebyly pouhým útvarem tělesné stráže, Himmler definoval jejich roli jako policejní službu v rámci strany k ochraně hodnot a integrity nordické rasy před poskvrnou bolševismu. Navíc Hitlerova hvězda nezadržitelně stoupala. V roce 1933, kdy již členská základna SS převyšovala 50 000 mužů, se Hitler stal kancléřem. Röhm se v této době vrátil do čela SA, která stále převyšovala SS. Vítězství NSDAP způsobilo masový příliv členů do obou organizací – koncem roku 1933 měly SS 204 000 mužů, příslušníků SA bylo však přes 3 miliony. Hitler, který chtěl stanout v čele německé armády a spolupracovat i s konzervativní obchodní elitou, se obával revolučního ducha SA. Röhm ve svých projevech prohlašoval, že SA je věrnou armádou nacionálních socialistů a že pravidelné armádě přísluší jen vedlejší role. Jeho náznaky, že právě on by měl být velitelem této pravé armády, vypadaly na hrozbu pučem. Himmler, Göring a Heydrich, který byl novým mužem v SS, opatřili zjevné důkazy, že Röhm skutečně tento postup plánuje.

Hitler se rozhodl udeřit jako první. V červnu 1934 společně s nacistickými funkcionáři sestavil seznam předních vůdců a ideologů SA. Byl na něm přirozeně Röhm, ale také Gregor Strasser a minulý kancléř Kurt von Schleicher. Dne 30. června 1934 Himmler na Hitlerův příkaz vyslal své jednotky SS na koordinovanou 48hodinovou operaci s cílem vyhladit celé vedení SA. Röhm byl zastřelen ve vězeňské cele. Během dvou dnů bylo zavražděno 600 lidí ( Hitler v Říšském sněmu oznámil smrt 77 lidí ) a SA se ocitly prakticky bez vedení, což uvolnilo cestu Himmlerovým SS.

 
© 2008 - druhasvetova.com design by Jakub M.       TOPlist        archiv - o webu - kontakt
.